Blog o klimatickém právu
Francouzský maloobchodní řetězec čelí nařčení z odlesňování a klimatických dopadů v Jižní Americe v kontextu povinnosti náležité péče
Monika Feigerlová
6. 11. 2024
Ve Francii bylo před třemi lety zahájeno soudní řízení proti francouzskému gigantu provozujícímu maloobchodní síť na základě namítaného nedostatku náležité péče v jeho dodavatelském řetězci, konkrétně při prodeji hovězího masa a dopadu těchto aktivit na odlesňování v Brazílii a Kolumbii. Tento případ (Envol Vert et al v Casino Guichard-Perrachon) nezapadá do tradiční definice strategické klimatické litigace, ale je významný tím, že poukazuje na vzájemnou provázanost environmentálních, lidskoprávních a klimatických otázek a rovněž ukazuje, kam až může dosáhnout povinnost náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti. Případ se opírá o francouzský zákon o náležité péči podniků z roku 2017 (Loi de vigilance), který posloužil jako významný zdroj inspirace pro nedávno přijatou evropskou směrnici o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti, již bude muset i Česká republika implementovat do právního řádu nejpozději do léta 2026. Francouzský zákon o náležité péči podniků mimo jiné vyžaduje, aby společnosti se sídlem ve Francii, které zaměstnávají více než 5 000 zaměstnanců, přijaly přiměřená a účinná opatření k prevenci závažného porušování lidských práv, zdraví a bezpečnosti osob a životního prostředí související s jejich činnostmi v celém svém dodavatelském řetězci. Pokud tak neučiní, mohou být právně odpovědné, včetně povinnosti náhrady škody. Z tohoto pohledu je spor nadmíru zajímavý, i když v něm zatím nepadlo konečné soudní rozhodnutí. Číst dále
Podmínky pro environmentální aktivisty v Evropě se zhoršují
Eva Balounová
11. 10. 2024
Koncem září byly odsouzeny dvě klimatické aktivistky z organizace Just Stop Oil, které v roce 2022 polily polévkou obraz Vincenta van Gogha Slunečnice visící v londýnské Národní galerii. Ačkoliv samotné dílo nebylo poškozeno, londýnský královský soud v okrsku Southwark odsoudil ženy k trestům odnětí svobody nepodmíněně ve výši 20 a 24 (respektive 27) měsíců. Důvodem bylo poškození rámu obrazu, možnost poškození samotného obrazu a dřívější zapojení jedné z aktivistek do protestního „pomalého“ pochodu. Klimatické hnutí na podporu aktivistek uspořádalo další protestní akce, podporu jim vyjádřily i umělecké kruhy.
Ve Spojeném království a západní Evropě se nejedná o první případ nepodmíněného odsouzení klimatických aktivistů a případ je tak součástí trendu – podmínky klimatických aktivistů v západní Evropě se zhoršují. Tradičně přitom právě západní Evropa byla místem, odkud zaznívala podpora pro aktivisty v oblasti ochrany klimatu a přírody – ti se tradičně potýkají s represí např. v Latinské Americe. Číst dále
Nová legislativa pro akceleraci OZE – podpora i kritika
Tereza Snopková
14. 8. 2024
Aktuálně média přinášejí zprávy, že v České republice narůstá počet instalací fotovoltaiky, ale nezvyšuje se kapacita větrných elektráren. Současně platí, že energie ze slunce a větru má být klíčovým opatřením na cestě k dekarbonizaci. Jedním z důležitých faktorů pro navýšení podílu energie z obnovitelných zdrojů (OZE) je minimalizace administrativních bariér, a tedy optimalizovaný legislativní základ. Tím by měl být zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie rozeslaný v červenci 2024 do meziresortního připomínkového řízení (jedná se o společný návrh Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva životního prostředí a Ministerstva pro místní rozvoj společný). Na jakých principech je nová právní úprava postavena a jak by se měla promítnout do praxe?
Lidé se zdravotním postižením a klimatická krize
Veronika Králová a Veronika Radová*
11. 6. 2024
Ač klimatická změna negativně působí na lidskou populaci obecně, je známým faktem, že některé skupiny obyvatel jsou vůči jejím důsledkům náchylnější. Mezi takové skupiny patří i osoby se zdravotním postižením, jejichž specifické potřeby v některých případech komplikují jejich adaptaci na měnící se podmínky. Jejich potřeby přitom zpravidla nejsou zohledněny při tvorbě klimatických opatření, a to i přesto, že jde přibližně o 1,3 miliardy osob a představují tedy zhruba 16 % celosvětové populace. Přitom asi 80 % z nich žije v nízko a středně příjmových zemích, z nichž mnohé jsou výrazně ovlivněny změnami klimatu, a pravděpodobnost, že budou zraněny či přijdou o život v důsledku přírodní katastrofy je dvakrát až čtyřikrát vyšší než u většinové populace. Právě na zvýšenou zranitelnost lidí se zdravotním postižením vůči dopadům změny klimatu chceme upozornit v tomto komentáři. Číst dále
 under CC licence.jpg)
Evropský soud pro lidská práva poprvé rozhodoval o klimatu: Spolek sdružující švýcarské seniorky uspěl, zbytek nikoliv
Eva Balounová a Hana Müllerová
23. 4. 2024
Evropský soud pro lidská práva vydal v úterý 9. dubna 2024 rozhodnutí ve třech ostře sledovaných klimatických stížnostech, které k němu podali mladí Portugalci, francouzský exstarosta a švýcarské seniorky. Stížnosti projednával Velký senát ve zrychleném řízení. K Evropskému soudu pro lidská práva bylo totiž doručeno již přes deset stížností s klimatickou problematikou, z nichž tři Soud vybral ke zrychlenému projednání, tři rovnou odmítl a šest dalších odložil do té doby, než rozhodne o prvních třech. Z této trojice Soud nyní dvě stížnosti odmítl a v jedné dal stěžovatelům za pravdu. Zároveň nastínil základní principy, jimiž se hodlá řídit při rozhodování klimatických případů v budoucnosti. Dopad těchto prvních tří rozsudků tak bude velký a může zasáhnout i do projednávání první české klimatické žaloby. V tomto komentáři popisujeme hlavní rysy jednotlivých případů, a zejména pak rozebíráme nejdůležitější závěry Soudu v případu švýcarských seniorek.
Kam míří ČR? Aneb návrhy koncepcí k ochraně klimatu
Tereza Snopková
1. 3. 2024 (upraveno 22. 3. 2024)
V druhé polovině února skončilo meziresortní připomínkové řízení resp. veřejná konzultace ke třem zásadním koncepčním dokumentům, které se vztahují k řešení změny klimatu. Jde o návrh aktualizace Politiky ochrany klimatu v České republice (POK; její současná podoba vychází z verze schválené usnesením Vlády ČR č. 207 ze dne 22. 3. 2017), a to pro období 2024 až 2050. Dále jde o aktualizovaný Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu (VPEK) a s oběma dokumenty související aktualizovanou Státní energetickou koncepci (SEK). Všechny tři dokumenty se věnují potřebné dekarbonizaci, nízkouhlíkovým technologiím a proměně energetického rámce ČR. Jako společný cíl lze vymezit dosažení klimatické neutrality. V tomto příspěvku shrnujeme vybrané prvky koncepcí a komentujeme některá jejich úskalí. Číst dále
Jak umlčet obhájce práv přírody? V Utahu na to jdou rovnou zákonem
Hana Müllerová
19. 2. 2024
Zákonodárci státu Utah v USA přijali v lednu 2024 zákon, který obsahuje následující ustanovení: „Žádný orgán státu nemůže uznat nebo přidělit právní subjektivitu umělé inteligenci, neživému objektu, vodní ploše, území, nemovitosti, atmosférickým plynům, astronomickému objektu, počasí, rostlině, zvířeti ani žádnému jinému členu taxonomické oblasti mimo lidské bytosti.“ Zákaz přidělení právní subjektivity, který má být v účinnosti od 1. května, má za následek, že vyjmenovaným entitám nemohou být přiznána práva. Právě proto je tato legislativní novinka zajímavá v souvislosti s fenoménem rostoucí popularity hnutí a akademických snah volajících po zakotvení práv přírody. Číst dále
Konec climate-washingu? Tvrzení o udržitelnosti a klimatu dostávají přesnější pravidla
Monika Feigerlová a Rita Simon
30. 1. 2024
Dne 17.1.2024 Evropský parlament schválil změny směrnice o nekalých obchodních praktikách a směrnice o právech spotřebitelů, které mimo jiné souvisí s climate-washingem a trvanlivostí výrobků. Zakazují se tvrzení o „klimatické neutralitě“ výrobků a služeb opírající se o uhlíkové kompenzace (tzv. offsety). Právní úprava je součástí legislativního rámce pro posílení postavení spotřebitelů pro ekologickou transformaci a míří na ochranu spotřebitelů před klamavými praktikami souvisejícími s ekologií. Podle studie Evropské komise z roku 2020 je polovina environmentálních tvrzení nepravdivá nebo zavádějící. Pro spotřebitele není jednoduché rozeznat, která označení odpovídají realitě a která jsou „lakováním na zeleno“. Cílem změnové směrnice je zajistit spotřebitelům jasné, relevantní a spolehlivé informace o výrobcích a službách. Tím jim umožnit informovanější rozhodování o nákupech a podpořit udržitelnou spotřebu. Současně se chrání konkurenceschopnost firem, které šetrné produkty skutečně vyrábí. Číst dále
Příliš optimistická aktualizace Národního programu snižování emisí České republiky?
Rita Simon ve spolupráci s Kamilou Balounovou
14. 12. 2023
Česká Republika dodržela k roku 2020 národní závazky ke snížení emisí u všech stanovených znečišťujících látek. Významně klesly emisní hodnoty NOx a SO2, a to mezi lety 2005–2020. Oproti tomu emise NH3 a PM2,5 v posledních dvou letech stagnují a hodnoty NOx se v roce 2021 oproti roku 2020 zvýšily. Vedle koncentrace rizikových látek v ovzduší by se ovšem analýza Národního programu snižování emisí měla také zabývat otázkou, zda dosažení imisních limitů v současné době stanovených je v souladu s novým doporučením Světové zdravotnické organizace (WHO) pro kvalitu ovzduší z roku 2021 a jestli je zaručena dostatečná ochrana lidského zdraví. Číst dále
Jaký je recept EU a ČR na podporu obnovitelných zdrojů energie?
Tereza Snopková a Kamila Balounová
30. 11. 2023
Energetický sektor představuje v současné době více než 75 % celkových emisí skleníkových plynů v Evropské unii. Státy Evropské unie se v roce 2019 dohodly, že EU do roku 2050 dosáhne klimatické neutrality. Jako dílčí krok k dosažení cíle pro rok 2050 si vedoucí představitelé stanovili, že do roku 2030 sníží emise skleníkových plynů v EU o více než polovinu ve srovnání s úrovněmi z roku 1990. Jedním ze zásadních kroků pro dosažení uvedených cílů stanovených v evropském právním rámci pro klima je posílení na úseku využití zdrojů obnovitelné energie (OZE) a související transformace na ekonomiku založenou právě na energii z obnovitelných zdrojů. K tomu se přidává tlak na zbavení se závislosti na ruských fosilních palivech a směřování k soběstačnosti. Číst dále
Bude v EU méně mikroplastů?
Adam Novák
28. 11. 2023
V roce 2018 vyzvala Rada Komisi, aby navrhla řešení pro snížení množství vypouštěných mikročásteček plastů do mořského prostředí, a to včetně přípravy návrhu na zákaz polymerů v kosmetických přípravcích a výrobcích pro osobní péči. Ve stejném roce vyzval Komisi také Evropský parlament, aby do roku 2020 zavedla zákaz mikroplastů v kosmetických přípravcích, výrobcích pro osobní péči a čistících prostředcích. Již v roce 2017 ovšem požádala Komise Evropskou chemickou agenturu (dále jen „ECHA“), aby připravila dokumentaci jako podklad pro případné omezení záměrně přidávaných mikroplastů do výrobků.
Výsledkem těchto výzev a příprav bylo, že dne 25. 9. 2023 vydala Komise nařízení (dále jen „Nařízení“), kterým se mění příloha Nařízení REACH a v jehož důsledku dochází k postupnému zákazu uvádění na evropský trh některých výrobků, do kterých jsou úmyslně přidávané mikroplasty. Kromě naplnění výše uvedených výzev ze strany Rady a Evropského parlamentu se jedná také o jedno z opatření předpokládané v Evropské strategii pro plasty v oběhovém hospodářství. Dle odhadů ECHA, které připravovala podklady pro Komisi, uniká ročně do životního prostředí zhruba 42.000 tun záměrně přidávaných mikroplastů. Cílem Nařízení je snížení tohoto úniku o zhruba 500 000 tun během 20 let.
Co se tedy pod pojmem mikroplast či mikroplasty podle nového Nařízení rozumí a na které z výrobků bude postupné omezování úmyslně přidávaných mikroplastů dopadat? Číst dále
Od dobrovolnosti k povinnosti: co znamená zavedení povinnosti náležité péče podniků pro klima?
Monika Feigerlová
23. 11. 2023
Tento rok může být významným milníkem v regulaci chování nadnárodních společností, jejichž aktivity jsou již nějakou dobu spojovány s negativními dopady na lidská práva a životní prostředí, jako jsou například případy zřícení továrny s devastujícími důsledky pro život a zdraví zaměstnanců, odlesňování, vysídlování obyvatel či znečištění prostředí úniky ropy. Zásadním krokem by mělo být přijetí směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti na úrovni EU, jež posune dosavadní nezávaznou úpravu lidskoprávní a enviromentální due diligence obsaženou v soft law instrumentech do zákonných povinností společností s právními důsledky při jejich porušení. I pokud by se přijetí směrnice oddálilo, zůstává tento rok mimořádný i díky dalším krokům na cestě k většímu zapojení byznysu do řešení klimatické krize. Předně v tomto komentáři krátce zmíním dvě události z léta, a to aktualizované vydání Směrnice OECD pro nadnárodní podniky týkající se odpovědného podnikatelského chování a sdělení Pracovní skupiny OSN pro otázku lidských práv a nadnárodních korporací ohledně výkladu Obecných zásad OSN pro byznys a lidská práva při řešení klimatické krize. Číst dále
O kauze Turów s právničkou Petrou Kalenskou
Eva Balounová
6. 11. 2023
Česko-polská dohoda ve věci dolu Turów byla podepsána v únoru 2022 a podle Ministerstva životního prostředí ČR je řešení „funkční“. Celá kauza Turów se tak zdá být uzavřená. Ne tak ale pro místní obyvatele a právníky a právničky Frank Bold. Na to, co se v kauze nyní děje, a jak situaci mohou ovlivnit nedávné polské volby, nám odpovídala právnička z Frank Bold Petra Kalenská.
Důl Turów
Důl Turów je hnědouhelný lom nacházející se v jihozápadním cípu Polska. Spolu s hnědouhelnou elektrárnou Turów tvoří tzv. Turoszowský energetický komplex vlastněný společností Polska Grupa Energetyczna (PGE, česky Polská energetická skupina). PGE je majoritně vlastněná státem a zároveň je největším distributorem energie v zemi a třetím největším emitorem skleníkových plynů v Evropské unii (EU). PGE provozuje kromě lomu Turów i lom Bełchatów. Otázka těžby v Turówě je v Polsku politicky citlivou otázkou. Petra Kalenská proto úvodem upozorňuje, že: „Důl Turów není o rozporu mezi státy (koneckonců Česko i Německo těží a využívají uhlí), ale o dopadu fosilního průmyslu na komunity, které žijí v jeho bezprostředním okolí. Aktivity fosilního průmyslu, potažmo vlivných korporací s velkými zisky, totiž dopadají na životní prostředí a na zdraví a kvalitu života všech místních lidí.“ Číst dále
Rok 2023 skončí jako rekordně teplý, teplota může pokořit první limit Pařížské klimatické dohody
Alexander Ač
21. 9. 2023
Letošní rok je z klimatického hlediska více než „plodný“. Poslední tři letní měsíce (červen, červenec a srpen) skončily jako globálně nejteplejší v historii, přičemž rozdíl oproti dosavadnímu rekordu z roku 2019 byl také rekordní (Obr. 1). Přicházející klimatická data naznačují, že proces oteplovaní atmosféry zrychluje.
Ústavní soud k poplatku za komunální odpad: nejistota spíše přetrvává
Tereza Snopková
10. 7. 2023
Ústavní soud v nálezu ze dne 11. dubna 2023, sp. zn. Pl. ÚS 25/22, zrušil část obecně závazné vyhlášky města Krásná Lípa ve věci poplatku za komunální odpad. Důvodem zrušení měl být rozpor s kogentními ustanoveními zákona o místních poplatcích založený v podstatě na odlišnosti dvou poplatkových schémat pro oblast nakládání s komunálním odpadem. Jak nastiňuje tento komentář, uvedené rozhodnutí vyvolává vzhledem k odlišným stanoviskům tří soudců nikoliv jasné závěry, ale spíše nejistotu v tom, jaký je správný a legitimní přístup k nastavení obecní legislativy v dané oblasti. Číst dále
Oteplování pokračuje bezprecedentní rychlostí, varuje nová studie
Alexander Ač
19. 6. 2023
Cílem Pařížské klimatické dohody je udržet oteplení „výrazně pod úrovní 2 °C“ a nejlépe udržet limit pod 1,5 °C do konce století oproti období na začátku průmyslové revoluce. Proces oteplování se zastaví pouze v případě, pokud veškeré antropogenní zdroje skleníkových plynů dosáhnou nulové hodnoty. Podle aktualizovaných dat do roku 2022 přitom dosáhla rychlost oteplování rekordní hodnoty.
Nová studie kolektivu autorů, která zkoumala indikátory globální klimatické změny za rok 2022 se zahrnutím aktualizovaných údajů o emisích skleníkových plynů a citlivosti klimatu na tyto emise upozorňuje, že rychlost oteplování se, navzdory všem deklarovaným snahám, stále zvyšuje (Obr. 1). Zatímco v období 1995 až 2012 rychlost oteplování stagnovala až mírně klesala, v roce 2022 dosáhla nejvyšší rychlosti více než 0,2 °C za dekádu. Číst dále
Ekologické škody na Ukrajině: možnosti řešení z pohledu mezinárodního práva
Hana Müllerová
20. 5. 2023
Úvodem tohoto textu je třeba za prvé konstatovat, že situace na Ukrajině je v rozporu s mezinárodním právem, a za druhé předeslat, že to, že jsem zvolila téma škod na životním prostředí, nijak neumenšuje uvědomění faktu, že z důvodu ruské agrese tam vznikají tragické škody na životech a zdraví lidí a dochází k obrovskému lidskému utrpení. Škody na životním prostředí budu popisovat pouze z pohledu mezinárodního práva, nikoli věcně; tomu se již věnovaly samostatné texty či konference. Zde v úvodu postačí stručné konstatování, že jde o rozsáhlé a obtížně a nákladně napravitelné škody na půdě (kontaminace, zaminování), vodách (znečištění), ovzduší (např. emise znečišťujících látek z požárů či ničeného průmyslu), lesích (požáry), klimatu (intenzivní spalování fosilních paliv se zvýšenými emisemi skleníkových plynů), i škody působené obrovskou produkcí odpadu (např. demoliční odpad v bombardovaných městech) nebo negativní dopady na biodiverzitu.
V mezinárodním právu existuje několik oblastí, o jejichž využití lze uvažovat pro účely postihu ekologických škod na Ukrajině. Aniž by šlo o úplný výčet, je možné zmínit především mezinárodní humanitární a válečné právo, mezinárodní trestní právo a mezinárodní právo životního prostředí. Druhá linie uvažování může vést institucionálně a ptát se, na jaká mezinárodní tělesa či soudy by bylo možné se v této věci obrátit. Tento příspěvek se bude postupně věnovat všem těmto otázkám a pokusí se naznačit i limity, které mezinárodní právo v těchto jednotlivých oblastech má obecně ve vztahu k rozsahu ochrany životního prostředí i konkrétně ve vztahu k možnému využití na nynější situaci Ukrajiny a Ruska. Číst dále
Klima u Evropského soudu pro lidská práva
Eva Balounová
3. 4. 2023
Ve středu 29. března 2023 Velký senát Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) začal projednávat první klimatické stížnosti, které k němu byly podány. Konkrétně proběhlo veřejné slyšení v případech Verein KlimaSeniorinnen Schweiz a ostatní proti Švýcarsku a Carême proti Francii. Velký senát se ještě bude zabývat třetí klimatickou stížností, případem Duarte Agostinho a ostatní proti Portugalsku a dalším 32 státům, které je vedeno i proti České republice (veřejné slyšení se očekává po letních prázdninách). V těchto třech případech se Evropský soud pro lidská práva vůbec poprvé vyjádří k otázce lidských práv a změny klimatu a toto rozhodnutí se pravděpodobně promítne nejen do rozhodování o dalších stížnostech, ale i do rozhodování vnitrostátních soudů. Číst dále
O co přesně jde v nynějším sporu o účast veřejnosti?
Hana Müllerová
10. 3. 2023, aktualizováno 24. 3. 2023
Nevládní ekologické organizace bijí na poplach, k věci se vyjadřuje veřejný ochránce práv. Máme tři varianty znění jednoho ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny, z nichž jen jedna bude 22. března poslanci schválena ve třetím čtení. Zdánlivě jde o maličkost – úpravu pár slov v § 70. Ale o maličkost se nejedná, ve hře je hrozba dalšího zúžení už nyní značně omezené možnosti ekologických spolků zapojovat se do povolovacích řízení, v nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody. Zjednodušeně řešeno, jedna z navržených variant § 70 by ponechala současný (nijak uspokojivý) stav účasti veřejnosti bez větších změn, druhá by jej zhoršila a třetí zlepšila. V tomto komentáři chci nejprve stručně shrnout význam účasti veřejnosti v environmentálním rozhodování, popsat vývoj právní úpravy, který vedl až k nynějšímu bodu, a poté nastínit, co by znamenaly zmíněné tři varianty.
Proč první český klimatický rozsudek neobstál u Nejvyššího správního soudu?
Hana Müllerová ve spolupráci s Terezou Snopkovou, Evou Balounovou a Adamem Novákem
24. 2. 2023
Dne 20. února 2023 zrušil Nejvyšší správní soud zásadní části prvního českého klimatického rozsudku a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. V tomto komentáři vysvětlíme, s jakými právními argumenty původního rozhodnutí Nejvyšší správní soud nesouhlasil a proč, zdůrazníme, že zrušení prvoinstančního rozhodnutí neznamená, že česká ministerstva konají ve věci klimatu dostatečně, a nastíníme, jaký vývoj v této kauze můžeme dále očekávat.
V červnu 2022 Městský soud v Praze jakožto soud první instance z podstatné části vyhověl žalobcům v historicky první české klimatické litigaci. Dal jim za pravdu v té části žaloby, která se týkala mitigace, a potvrdil, že český stát nedělá dost pro dosažení cílů Pařížské dohody, protože žalovaná ministerstva nestanovila konkrétní mitigační opatření vedoucí ke snížení emisí skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní v roce 1990. Toto rozhodnutí jsme mohli vnímat jako příjemné překvapení, protože relativní úspěch přišel hned v prvním případu, v němž se české soudy, jinak veskrze spíše konzervativní a nepříliš nakloněné environmentální problematice, zabývaly klimatickým právem. Proti verdiktu podali žalobci i žalovaní kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu, a nyní jsme se dočkali jeho vyjádření.
Dieselgate – druhá vlna rozsudků: zmanipulovaný software "teplotního okna"
Rita Simon
17. 2. 2023
Loni v létě zveřejnil Soudní dvůr EU druhou vlnu rozsudků ve věci Dieselgate na základě předběžných otázek tří různých rakouských soudů. Ty zpochybňují přípustnost softwaru nahrazujícího nepřípustný "switch Diesel software", který ovládal systém recirkulace výfukových plynů (EGR) a snižoval množství vznikajících emisí oxidů dusíku výhradně během ES schvalovacích řízení, zatímco v rámci běžného provozu na silnicích tuto funkci vypínal. Nový software, tzv. software "teplotního okna", již zůstával funkční i v silničním provozu, avšak pouze v mezích tzv. teplotního okna, tedy při vnější teplotě mezi 15 a 33 ℃. Všechny tři případy řešené před soudem se zaměřují na přiměřenost evropského rámce pro schvalování typu vozidel a vymahatelnost individuálních a kolektivních práv spotřebitelů z různých hledisek.
V tomto komentáři stručně shrnujeme pozadí těchto případů a komentujeme jejich výsledky.
Přichází přísnější regulace obalů a odpadů z nich?
Adam Novák
16. 2. 2023
Na konci roku 2022 zveřejnila Komise návrh nového nařízení o obalech a o odpadech z obalů (dále jen „nové nařízení“). Nové nařízení má vést ke snížení celkové produkce obalů a odpadů z nich a zároveň k navýšení jejich opakované použitelnosti a recyklovatelnosti. Komise návrh tohoto nového nařízení odůvodnila tím, že i přes cíle stanovené v nyní platné směrnici 94/62/ES o obalech a obalových odpadech (dále jen „směrnice o obalech“) dochází ke stálému nárůstu produkce odpadů z obalů (dle údajů Eurostatu je v EU nyní produkce odpadů z obalů cca 180 kg na hlavu – v roce 2011 to bylo pouze 157 kg). Zároveň jsou pro výrobu obalů stále ve velké míře využívány panenské (nerecyklované) materiály. Číst dále
Opět k ústavní ochraně vody – návrh Ministerstva životního prostředí čelí velké kritice
Tereza Snopková
3. 2. 2023
Česká republika se může chlubit aktivitami na poli (posílení) ústavní ochrany vody, resp. práva na vodu. Od roku 2019 bylo předloženo již 5 návrhů v této oblasti odůvodněných již viditelnými, ale také dále očekávánými dopady změny klimatu. Poslední návrh, tentokrát z dílny Ministerstva životního prostředí, byl zpřístupněn k připomínkám v listopadu minulého roku. Vzhledem k uplatněným zásadním kritickým připomínkám je třeba klást si otázku, zda je žádoucí dále této oblasti věnovat pozornost (a hradit náklady s přípravou legislativního návrhu spojené), resp. zda je cílem předloženého návrhu pouze splnění úkolu politického zadání - programového prohlášení vlády nebo zda lze skutečně v případě schválení návrhu očekávat reálné zlepšení ochrany vody v praxi. Číst dále
Mistrovství světa v Kataru (nejen) z pohledu klimatického práva
Veronika Králová a Veronika Radová*
9. 12. 2022
Přestože by se mohlo na první pohled zdát, že sport a klimatické právo toho nemají mnoho společného, opak je pravdou. Problém klimatické změny a její právní regulace prosakuje do všech oblastí lidské činnosti, sport nevyjímaje. Platí ovšem, že míra zátěže pro planetu se u různých sportovních aktivit liší. Obrovskou ekologickou zátěží jsou pak velké mezinárodní turnaje, které jsou ekologicky náročné nejen pro místa konání (např. stavba nových stadionů, pobyt fanoušků), ale i pro klima (většina sportovců, jejich týmy i příznivci se na turnaje dopravují letecky). Je proto důležité se snažit, aby takovéto mezinárodní turnaje nepřispívaly ke zhoršování globálních klimatických změn a jejich uhlíková stopa byla co nejmenší. Číst dále
Samé jádro aneb na klimatický zákon stále čekáme
Tereza Snopková
6. 12. 2022
Bude mít Česká republika klimatický zákon? Už to vypadalo, že možná ano, a to v očekávání, co přinesou „teze k podpoře klimatu“, na kterých pracovalo Ministerstvo průmyslu a obchodu. Z dílny resortu však vzešla pouze podpora jaderné energetiky zahalená do zdání širší podpory klimatické mitigace, vtělená do materiálu Teze pro změnu liniového zákona za účelem podpory klimatu a energetické bezpečnosti ČR (pro podporu výstavby nízkouhlíkových výroben energie a dalších záměrů podporujících dekarbonizaci hospodářství).
Hlavním účelem předloženého dokumentu bohužel není komplexní řešení dopadů změny klimatu v ČR ani podpora obnovitelných zdrojů, ale zásadní zásah do řady předpisů spojený s omezením účasti veřejnosti za účelem zrychlení procesu umístění zařízení zejména pro jadernou energetiku. Co je na předloženém návrhu špatně? Číst dále
Výbor OSN pro lidská práva přitvrzuje: Neprovedením včasných adaptačních opatření na změnu klimatu byla porušena lidská práva
Kamila Balounová
11. 11. 2022
Výbor OSN pro lidská práva řešil historicky první případ porušování lidských práv v souvislosti s globálním oteplováním. Dne 23. září 2022 vydal Výbor OSN pro lidská práva velmi očekávané rozhodnutí ve věci Daniel Billy a další proti Austrálii (případ obyvatel Ostrovů Torresova průlivu), v němž konstatuje, že Austrálie tím, že neprovádí včasná a přiměřená adaptační opatření, porušuje práva Mezinárodního paktu o občanských a politických právech několika australských občanů, kteří jsou obyvateli Ostrovů Torresova průlivu.
Ostrovy Torresova průlivu
Ostrovy Torresova průlivu jsou ostrovní pás nacházející se mezi Austrálií a Novou Guineou v Tichomoří. Souostroví patří Austrálii a je tvořeno 274 ostrovy, 14 z nich je obydlených a žije na nich přibližně 4,5 tisíce lidí. Ostrovy jsou různorodé, najdeme zde korálové ostrůvky, bažinaté nebo žulové ostrovy a ostrovy vyrostlé z podmořských sopek. Obývají je desítky ohrožených druhů zvířat, jako například krokodýl mořský nebo varan smaragdový.
Číst dále
Problematická reforma Dohody k energetické chartě nezajistí klimatické cíle
Monika Feigerlová
23. 8. 2022
Na konci června smluvní strany Dohody k energetické chartě (Energy Charter Treaty, Dohoda ECT) ukončily dvouleté vyjednávání o její modernizaci. Výsledkem je předběžná dohoda (agreement in principle), jež dle vyjádření Evropské komise podpoří udržitelné investice a umožní naplnění klimatických cílů Pařížské dohody. Oproti požadavku některých členských států EU na úplné koordinované vypovězení Dohody ECT to zatím vypadá na její další pokračování v reformované podobě. Finální text modernizované dohody by měl být předložen Konferenci energetické charty k jejímu odsouhlasení v listopadu 2022.
Co je Dohoda k energetické chartě a proč je spojována s klimatickým úsilím?
Dohoda ECT je smluvním rámcem pro spolupráci v oblasti energetiky a jedním z jejích pilířů je ochrana zahraničních investic a mechanismus řešení sporů mezi investory a hostitelskými státy. Dohoda již několik let čelí tvrdé kritice, zejména ze strany neziskového sektoru, ale také části akademiků, pro přílišnou ochranu zahraničních investorů, vágnost jejích ustanovení a celkovou zastaralost. V poslední době je tato dohoda navíc kritizována ze strany několika členských států EU v kontextu boje proti klimatické změně. Například Německo, Nizozemí či Španělsko namítají, že Dohoda ECT jim brání v plnění cílů Pařížské dohody, když chrání investice týkající se fosilních paliv. Podobně se vyjádřila v dubnu 2022 zpráva IPCC, jež označila mezinárodní dohody o ochraně investic, včetně dohod v energetickém sektoru, za brzdu pro přijímání mitigačních klimatických opatření. Číst dále
Co je potřeba pro naplnění limitu oteplení o 1,5 °C?
Alexander Ač*
26. 7. 2022
V předešlém příspěvku v této sekci „Šance naplnit závazky Pařížské dohody jsou již jen teoretické“ z 9. 6. 2022 jsem ukázal, že cíle Pařížské dohody již v zásadě nelze dodržet. Je to možné pouze v případě mnohem ambicióznějších a přísnějších závazných pravidel pro omezení globální emise skleníkových plynů. Nová studie publikovaná v časopise Science konstatuje totéž. Zároveň naznačuje, co by bylo potřeba udělat, aby byl cíl oteplení do 1,5 °C dosažitelný.
Dvojice klimatologů Damon Matthews a Seth Wynes z Concordia University v Montrealu ve své práci [1] konstatuje, že nárůst teploty již dosáhl hranice 1,25 °C. Pokud se nic zásadního nezmění, překročíme první hranici oteplení o 1,5 °C v horizontu méně jak deset let. Co se musí změnit, aby se toto nestalo? Číst dále
První česká klimatická žaloba z velké části uspěla
Hana Müllerová
21. 6. 2022
Dne 15. června 2022 rozhodl Městský soud v Praze o první české klimatické žalobě, a to tak, že jí z větší části vyhověl. V tomto komentáři chceme zrekapitulovat dosavadní příběh české klimažaloby (který ještě nemusí být u konce) a poukázat na to, jak soud naložil s návrhy žalobců, které části z nich vyhověl a jakým způsobem. Podotýkáme, že zde vycházíme z ústního vyhlášení rozhodnutí soudu, jehož písemné vyhotovení s podrobným odůvodněním bude k dispozici pravděpodobně až za několik týdnů. V základních informacích ohledně rozhodnutí můžeme rovněž odkázat na tiskovou zprávu spolku Klimatická žaloba, podrobně se mu pak věnuje Martin Abel na Jiném právu.
K žalobě
Tzv. klimatickou žalobu podala skupina žalobců v dubnu 2021 proti čtyřem ministerstvům (životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy) a vládě ČR kvůli jejich nedostatečné aktivitě v oblasti ochrany proti změně klimatu. Obsahu žaloby jsme se podrobněji věnovali v našem komentáři publikovaném 5. května 2021. Mezi žalobci byli spolek Klimatická žaloba, několik jednotlivců a obec Svatý Jan pod Skalou. Různost žalobců umožňuje poukázat na škálu práv, která jsou dopady klimatické změny dotčena, ale také je projevem v Česku už tradiční praxe do žalob týkajících se životního prostředí zapojovat více typů aktérů za účelem úspěšného uznání tzv. žalobní legitimace alespoň některých z nich. (V minulosti se stávalo, že environmentální žaloby podané např. pouze fyzickou osobou nebo pouze spolkem se nedostaly vůbec k meritornímu posouzení věci pro soudem neuznanou žalobní legitimaci žalobce.)
Šance naplnit závazky Pařížské dohody jsou již jen teoretické
Alexander Ač*
9. 6. 2022
Když svět zareagoval na pandemii způsobenou koronavirem, událo se mnoho věcí do té doby nemyslitelných či nepředstavitelných. Ekonomická aktivita a život se doslova zastavily nejen v celých státech, ale doslova i na celých kontinentech. Při maximu protipandemických opatření klesly globální emise oxidu uhličitého v jeden den až o neuvěřitelných 17 %. Také v ročním průměru klesly globální emise o rekordních více než 5 % a zdálo se, že přece jen svitla naděje na nastartování dlouhodobějšího poklesu spotřeby fosilních paliv. Je to totiž předpoklad pro naplnění závazků států světa, které se hlásí k Pařížské dohodě. Jak moc se svět přiblížil, nebo naopak vzdálil naplnění svých klimatických závazků?
Téměř všechny státy světa, jež ratifikovaly klimatickou dohodu z roku 2015, tzv. Pařížskou dohodu, se zavázaly přijmout soubor opatření, která povedou k udržení oteplení v rozmezí 1,5–2 °C ve srovnání s předprůmyslovým obdobím (definováno jako průměr teploty za období 1850–1900). Podstatou Pařížské dohody jsou tzv. vnitrostátně stanovené příspěvky (nationally determined contributions neboli NDCs). Ve stručnosti jde o objem budoucích emisí, které plánují jednotlivé státy omezit. Jelikož na samotné konferenci v roce 2015 byly sumární závazky států nepostačující a vedly by k oteplení o více než 2,5 °C do konce století, očekávalo se, že postupně se budou klimatické cíle omezování emisí zpřísňovat. Číst dále
Zavedení systému obchodování s emisemi z dopravy
Rita Simon
2. 6. 2022
Do rámce nového evropského legislativního návrhu „Fit for 55“ patří důležité mechanismy, které mají ovlivnit sektor dopravy, protože aktuální politiky jsou pro účinné snížení emisí CO2 nedostačující. Tento příspěvek se zabývá otázkou, do jakého systému aktuálně patří sektor dopravy z hlediska snižování emisí skleníkových plynů a jaké jsou budoucí plány Komise. Popsáno také bude, jaké varianty jsou pro nový systém obchodování s emisemi (ETS) pro silniční dopravu představitelné a jaká rizika různé přístupy mají.
Aktuální systémy snižování emisí skleníkových plynů v EU
Evropská politika snižování emisí skleníkových plynů ze začátku roku 2003 vytvořila dva rozdílné systémy: jednak Evropský systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) pro nejvíce znečišťující činnosti, jako je výroba elektřiny v tepelných elektrárnách, tavení železa, sklářství, koksárenství, výroba cementu a papíru; jednak tzv. systém sdíleného úsilí (Non ETS). První systém ETS funguje na principu „cap & trade“ – „omez a obchoduj“, což znamená, že velcí znečišťovatelé musí hladiny vypouštěných emisí skleníkových plynů konstantně omezovat, a v případě, že sníží své emise více, než bylo předepsáno, mohou se svými zbylými emisními povolenkami volně obchodovat. K druhému systému sdíleného úsilí patří průmyslová odvětví nezahrnutá do ETS – doprava, stavebnictví, zemědělství a odpadové hospodářství. Tyto sektory, které jsou odpovědné za téměř 60 % celkových domácích emisí EU (a z nichž více než třetina připadá na dopravu), potřebují kumulativně naplnit tzv. cíle sdíleného úsilí. Číst dále
Přijetí mezinárodní úmluvy k omezení tzv. novel entities?
Adam Novák
19. 5. 2022
Na začátku tohoto roku byla publikována studie týkající se pravděpodobného překročení planetárních hranic ve vztahu k uměle vytvořeným chemickým látkám (tzv. novel entities). Systém planetárních hranic představuje devět úseků planetárních hranic udržitelnosti, jejichž překročení může mít až katastrofické následky. Mezi těchto devět planetárních hranic patří: klimatická změna, okyselování oceánů, ztenčení ozonové vrstvy, narušení globálního cyklu fosforu a dusíku, ztráta biodiverzity, globální spotřeba pitné vody, změna využití zemědělské půdy, atmosférický aerosol a právě chemická kontaminace prostředí.
Zmíněnými novel entities se v daném případě rozumí nejen nové chemické látky, ale také plasty či dříve se v přírodě nevyskytující těžké kovy – tedy v podstatě všechny látky objevující se v životním prostředí v důsledku lidské činnosti. Hranice planetární udržitelnosti pro zmiňované novel entities nebyla až do nedávné doby vymezena, a to s ohledem na problematické stanovování „subhranic“ pro konkrétní chemické látky, jichž existují desítky tisíc.
S ohledem na své zjištění dospěli autoři studie k závěru, že by mělo být přijato řešení, které překračuje hranice jednotlivých států a zároveň by nemělo být oddáleno ani skutečností, že nejsou známy všechny konkrétní dopady chemických látek na ekosystémové procesy probíhající na planetě. Toto odůvodňuje obecně princip předběžné opatrnosti, jenž je celosvětově uznáván (viz např. Úmluva o dálkovém znečištění ovzduší přesahujícím hranice států či Vídeňská úmluva o ochraně ozonové vrstvy). Jako adekvátní řešení nastalé situace je navrhována mezinárodní úmluva, která by podobně jako v případě produkce skleníkových plynů vytvořila systém zastropování emisí či produkce chemických látek (tzv. cap system).
V nedávné době (v březnu 2022) přitom vydalo shromáždění OSN rezoluci, na jejímž základě by mělo do konce roku 2024 dojít k přijetí závazné mezinárodní dohody vedoucí k omezení znečištění plasty nejen v mořích, ale i ve všech ostatních prostředích. Tato rezoluce již v sobě nese náznaky, jaká opatření by se v budoucí mezinárodní úmluvě měla objevit (např. podpora udržitelné výroby a spotřeby plastů), ale konkrétní opatření ještě neobsahuje. Naproti tomu některá konkrétní opatření již byla diskutována ze strany odborné veřejnosti, kdy se někteří autoři rovněž odkazují na zmíněný cap system jako ideální nástroj.
Mohla by tedy být připravovaná mezinárodní úmluva týkající se plastů použitelná i pro ostatní novel entities, jejichž součástí jsou právě i plasty? Nebo bude nezbytné přijmout dvě samostatné úmluvy? Číst dále
Případ Sharma: neúspěch klimatické litigace v Austrálii
Hana Müllerová
5. 4. 2022
Prohrou žalobců skončil v březnu důležitý klimatický případ Sharma v. Minister of the Environment. Neúspěch v tomto pro Austrálii zásadním klimatickém rozhodnutí jako by ještě více prohluboval rozdíl oproti přístupu evropských soudů, u nichž byla úspěšná již řada klimatických případů. Připomeňme z posledního roku vůbec první soudní rozhodnutí přikazující snižovat emise soukromé společnosti – koncernu Shell – nebo přelomový úspěch u německého Spolkového ústavního soudu (případ Neubauer). Austrálie se sice zavázala dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050, zároveň však jako jeden z největších světových producentů a vývozců uhlí si chce podržet těžbu, co nejdéle to bude možné, jak o tom svědčí naprostá rezistence současné australské vlády vůči klimatické akci po celé její již osmileté vládnutí. Příznačné přitom je, že v téže době, kdy bylo vydáno zamítavé rozhodnutí v případu Sharma, postihly Austrálii povodně, které byly australskou Radou pro klima označeny za jednu z nejhorších přírodních katastrof v Austrálii vůbec, s tím, že s postupující klimatickou změnou lze očekávat takové jevy ještě častěji. Číst dále
Rozvoj odolný vůči klimatické změně: zamyšlení nad druhou částí Šesté hodnotící zprávy IPCC
Hana Müllerová
2. 3. 2022
Jednotlivé části Šesté hodnotící zprávy (AR6) Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) jsou představovány postupně. První část byla zveřejněna v srpnu 2021. Představení druhé části bylo tento týden do značné míry překryto aktuálními událostmi ruské agrese na Ukrajině. Můžeme jen doufat, že tento konflikt bude vyřešen co možná nejpokojnějším způsobem. Zároveň si ovšem můžeme být jisti, že klimatická změna i poté zůstane závažným dlouhodobým problémem celé planety. V tomto komentáři se chci věnovat přiblížení obsahu právě zveřejněné části zprávy, se zaměřením zvláště na její společenské a právní souvislosti. Konkrétně bych ráda upozornila na zajímavý koncept tzv. klimaticky odolného rozvoje, což je koncept postupně Panelem formovaný a v této zprávě dopodrobna popisovaný. Číst dále
Jaký má Zelená taxonomie EU dopad na obchodní společnosti a jak napomáhá přechodu na klimaticky neutrální hospodářství?
Monika Feigerlová
28. 1. 2022
V poslední době jsme mohli ve veřejném prostoru zaznamenat živou diskusi ohledně úspěchu či neúspěchu zařazení jaderné energie do tzv. taxonomie. Co taxonomie EU vlastně je? Jaké klade či neklade požadavky na obchodní společnosti a jak může podpořit přechod na nízkoemisní ekonomiku?
Otázka EU taxonomie začala rezonovat v českém prostředí zejména v posledních týdnech po zveřejnění „uniklého“ návrhu Evropské komise, v němž se přidává jádro a zemní plyn mezi zdroje, které lze dočasně považovat za environmentálně udržitelné investice (zde a zde). Taxonomie nicméně platí už od poloviny roku 2020, kdy bylo přijato příslušné nařízení o taxonomii, jež samo o sobě v ČR žádnou velkou odezvu nevyvolalo. Číst dále
Co přineslo klimatické jednání v Glasgow?
Eva Balounová
29. 11. 2021
Ve dnech 31. října až 13. listopadu proběhla Konference OSN o změně klimatu (COP26) ve skotském Glasgow. Jejími výstupy jsou jednak oficiální rozhodnutí schválená smluvními stranami, z nichž nejvýznamnější je závěrečná klimatická dohoda – Glasgow Climate Pact – která byla jednomyslně schválena všemi účastníky, a jednak celá řada dílčích dohod ujednaných různě velkými skupinami států a dalšími aktéry.
Očekávání směrem ke COP26
Konference OSN o změně klimatu – neboli 26. setkání smluvních stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (COP26) – sloužila také jako třetí setkání smluvních stran Pařížské dohody z roku 2015 a vzhledem k pandemii covidu-19 proběhla s ročním zpožděním. I tak bylo její konání kritizováno ze strany některých neziskových organizací, které poukazovaly na to, že proočkovanost v některých rozvojových zemí ještě není taková, aby umožnila účast všech aktérů.
Česká klimatická žaloba: Žalovaní požadují její zamítnutí pro nedůvodnost
Tereza Snopková
23. 11. 2021
V dubnu 2021 podal spolek Klimatická žaloba spolu s několika dalšími žalobci žalobu na vládu a vybraná ministerstva pro neplnění klimatických opatření. (Blíže v našem komentáři „O první české klimatické žalobě“). Městský soud v Praze obdržel během července vyjádření k žalobě od všech žalovaných, v říjnu 2021 také repliku žalobců. Žalovaní, ač jsou si vědomi rizik a výzev souvisejících se změnou klimatu, odmítají žalobu jednak z důvodů nesplnění podmínek pro podání zásahové žaloby a jednak vyvracejí důvodnost žaloby doložením konkrétních realizovaných nebo připravených opatření k reakci na klimatické změny.
Vláda zcela odmítá své postavení jako pasivně legitimovaný subjekt – žalovaná strana, protože v dané věci nevykonává vrchnostenské rozhodování, tj. nerozhoduje o právech a povinnostech osob v rámci správní činnosti, a nelze na ni nahlížet jako na správní orgán ve smyslu soudního řádu správního. Vláda a Ministerstvo životního prostředí staví svou argumentaci primárně na nesplnění požadavků zásahové žaloby. Ministerstvo životního prostředí též namítá, že by žaloba mohla být hodnocena jako nepřípustná s ohledem na nevyužití obrany proti nečinnosti ve smyslu § 80 správního řádu, tj. nevyčerpání všech prostředků nápravy. Žalované Ministerstvo zemědělství a Ministerstvo dopravy se soustředí zejména na popis realizovaných opatření, která podle nich ukazují, že žaloba je nedůvodná již proto, že klimatickou změnu aktivně řeší. Číst dále
Energetická solidarita jako nové právní kritérium při rozhodování v rámci energetiky
Adam Novák
12. 10. 2021
V rámci své rozhodovací praxe dospěl v nedávné době velký senát Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) k závěru, že pojem energetické solidarity není pouze politickou proklamací, ale právním kritériem, podle kterého musí být poměřována rozhodnutí vydávaná v oblasti energetiky. Tento závěr by přitom mohl mít významné dopady nejen na další rozhodování evropských orgánů, ale také členských států EU. Konkrétně tak rozhodl SDEU ve sporu mezi Spolkovou republikou Německo a Polskou republikou, vedeném pod sp. zn. C-848/19 P. Číst dále
Soudní dvůr omezil aplikaci Dohody k energetické chartě v intra-unijních investičních sporech. Znamená to konec žalob energetických společností na klimatická opatření v EU?
Monika Feigerlová
22. 9. 2021
Dne 2. září 2021 Soudní dvůr EU vydal rozhodnutí ve věci Komstroy Investment vs. Moldavská republika, které se sice netýkalo EU subjektů, přesto v něm soud dovodil, že rozhodčí doložka obsažená v čl. 26 Dohody k energetické chartě („ECT“) umožňující předložení investičního sporu mezi smluvním státem ECT a investorem jiné smluvní strany ECT k mezinárodnímu rozhodčímu řízení je v intra-unijních sporech „neaplikovatelná“. Co rozhodnutí znamená pro podané či potenciální žaloby energetických společností proti členským státům EU, jež přijala opatření na ukončení fosilních paliv a obecně pro boj s klimatickou změnou? Číst dále
Byl přijat nový stavební zákon. Co to znamená pro ochranu životního prostředí a klimatu v ČR?
Hana Müllerová a Alena Chaloupková
23. 8. 2021
V polovině července byl přijat nový stavební zákon a doprovodný změnový zákon, který se významně dotkne celé řady souvisejících právních předpisů. Poslanecká sněmovna v této souvislosti přehlasovala nesouhlas Senátu, který oba právní předpisy jednomyslně zamítl. V oblasti rekodifikace stavebního práva tak došlo k završení legislativního procesu, který od samého počátku provázela velmi silná kritika ze strany různých aktérů – odborné a právní veřejnosti, opozičních politických stran, obcí i nevládních organizací. Kritika směřovala jak ke způsobu přípravy obou předpisů, tak k jejich obsahu. Číst dále
Význam klimatické vědy pro právo: Čím méně je klimatické vědy při tvorbě politik a zákonů, tím více je jí pak v soudních síních
Hana Müllerová
12. 8. 2021
Mezivládní panel pro změnu klimatu (dále též „Panel“ nebo „IPCC“) existuje již 33 let a v těchto dnech vydal první část své již Šesté hodnotící zprávy (AR6). Poznatky klimatické vědy by měly být stěžejním podkladem pro tvorbu klimatických politik a klimatické legislativy státu; čím méně se tak děje, tím častěji se pak klimatická věda a právo setkávají v soudních síních, kde žalobci v klimatických litigacích využívají poznatky vědy včetně zpráv IPCC jako podklad pro dokazování. Tento text chce blíže popsat, jakou roli hraje klimatická věda, zvláště pak výstupy Mezivládního panelu pro změnu klimatu, pro právo.
Panel IPCC a jeho činnost z hlediska mezinárodního práva
Mezivládní panel je vědecký orgán OSN, uskupení aktuálně 195 vědců z celého světa, založený k hodnocení vědy vztahující se ke klimatické změně a k poskytování relevantních vědeckých informací vládám k tvorbě jejich klimatických politik a opatření.
„Fit for 55“ – Evropa má plán, jak snížit emise skleníkových plynů
Eva Balounová
19. 7. 2021
Ve středu 14. července 2021 představila Evropská komise dlouho očekávaný balíček klimatických legislativních návrhů nazývaný „Fit for 55“, který má zajistit snížení emisí skleníkových plynů v Evropské unii do roku 2030 o 55 %. Již teď se ozývají hlasy, podle kterých je balíček málo ambiciózní, i hlasy zcela opačné, a je tak zřejmé, že schválení balíčku nebude snadné. Pokud k němu však dojde, bude to pro Evropu znamenat velký krok směrem k tolik proklamované klimatické neutralitě v příští polovině tohoto století. Číst dále
O první české klimatické žalobě
Tereza Snopková a Hana Müllerová
5. 5. 2021
Dne 21. dubna 2021 byla podána první česká klimatická žaloba. Co znamená podání klimatické žaloby v kontextu českých snah o ochranu klimatu, na čem je žaloba založena a jaký je její význam?
Na prvním místě je třeba zdůraznit, že podání žaloby na stát ve snaze přimět příslušné orgány, aby věnovaly větší úsilí opatřením ke zmírňování změny klimatu, není žádné české unikum. Jde o určitý celosvětový trend posledních let, jímž občané, nevládní organizace či obce vyjadřují svůj nesouhlas s tím, že státy a jejich úřady nečiní dostatečné kroky k dodržení závazků z Pařížské dohody nebo k plnění vlastní vnitrostátní klimatické legislativy. O podobných již podaných žalobách proti vládám evropských států psala Eva Balounová v předchozím komentáři a více se o celém fenoménu klimatické litigace můžete také dozvědět z její přednášky na našem Youtube kanálu.
Úspěch německé klimatické ústavní stížnosti: budou se inspirovat i čeští soudci?
Eva Balounová
5. 5. 2021
Tento článek v návaznosti na podání první české klimatické žaloby shrnuje stávající úspěšné případy klimatických žalob proti vládám evropských států. Zejména je věnován prostor nejnovějšímu nálezu německého Spolkového ústavního soudu, který byl zveřejněn ve čtvrtek 29. dubna 2021
Česká klimatická žaloba, která byla podána ve středu 21. dubna k Městskému soudu v Praze, je součástí celosvětového trendu strategických žalob proti vládám za účelem posílení ochrany klimatu. Společným jmenovatelem těchto žalob je, že jsou podávány občany s podporou neziskových organizací z důvodu selhání orgánů veřejné moci adekvátně řešit změnu klimatu. Žalobci většinou namítají, že státy mají pozitivní povinnost chránit lidská práva, a tedy činit adekvátní opatření ke zmírnění změny klimatu. Počet těchto žalob v Evropě vzrostl zejména po roce 2015, a to ze dvou důvodů. V roce 2015 byl v Nizozemsku zaznamenán první významný evropský úspěch takové žaloby a rovněž byla uzavřena Pařížská dohoda, jejíž cíle jsou žalobci považovány za vodítko určující, jaká jsou adekvátní opatření k odvrácení nebezpečné změny klimatu a ochraně lidských práv.
Ukončení Dohody k energetické chartě jako řešení pro „levný“ přechod na čistou energii?
Monika Feigerlová
29. 4. 2021
Dohoda k energetické chartě („ECT“) se v posledních měsících stala předmětem nejedné debaty. ECT byla sjednána na počátku devadesátých let minulého tisíciletí jako mnohostranný smluvní rámec pro přeshraniční spolupráci a činnosti v energetickém průmyslu, včetně obchodu, tranzitu, investic a energetické účinnosti.
Mezi jejími cca padesáti smluvními stranami jsou mimo jiné i všechny členské státy EU, jakož i samotná EU. V současné době probíhají z iniciativy EU vyjednávání o modernizaci ECT, která nicméně v kontextu boje s klimatickou změnou vypadají zdlouhavě a nedostatečně, přestože je většina smluvních stran ECT rovněž smluvní stranou Pařížské dohody. Nutnost modernizace EU odůvodňuje tím, že v souladu s Pařížskou dohodou a dlouhodobými evropskými dekarbonizačními a energetickými politikami je EU zavázána zamezit dalším investicím do energetických projektů založených na fosilních zdrojích, pokud jsou nekonzistentní s jasně stanoveným plánem dosažení klimatické neutrality, cíli Pařížské dohody a dostupnými vědeckými poznatky. Číst dále
O ekocidě
Hana Müllerová
22. 3. 2021
Letos v lednu byla k Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu podána stížnost na brazilského prezidenta Jaira Bolsonara. Svou ničivou environmentální politikou, která stojí za obrovským nárůstem kácení amazonského pralesa, podle stěžovatelů spáchal zločin proti lidskosti.
Brazilský prezident je prý znám jako zatvrzelý klimaskeptik. Od jeho nástupu do úřadu v roce 2019 se prudce zintenzivnilo kácení deštného pralesa, a to až o 50 %. Vědci již poukázali na to, že pokračování takové destruktivní politiky může dostat amazonský prales do nevratného bodu zlomu (tzv. tipping point), po němž by následovala jeho proměna na savanu. Amazonský prales má přitom zásadní význam z hlediska klimatické rovnováhy planety, a ničení Amazonie tak přináší nepříznivé důsledky nejen Brazílii, ale i celé planetě. Stížnost podali zástupci původních obyvatel, jejichž území je kácením zmenšováno a ničeno, a jejich argumentace, že poškozování životního prostředí má v tomto případě charakter a intenzitu zločinu proti lidskosti, zapadá do současné vlny snah prosadit zakotvení tzv. ekocidy jako zločinu souzeného Mezinárodním trestním soudem. Číst dále
Zpráva o životním prostředí ČR 2019: vývoj v oblasti klimatu
Hana Müllerová
19. 2. 2021
Dne 15. února 2021 schválila vláda Zprávu o životním prostředí České republiky 2019. Co se z tohoto dokumentu dozvíme o trendech a současném stavu v oblasti ochrany klimatu?
Připomeňme nejprve, že povinnost každoročně zpracovávat a zveřejňovat zprávy o stavu životního prostředí ukládá zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v § 12. Tyto zprávy tak patří do tzv. aktivní části informování veřejnosti o životním prostředí, kde jsou příslušné orgány povinny aktivně shromažďovat, zpracovávat a zveřejňovat informace týkající se životního prostředí. Tyto zprávy jsou tak i součástí naplňování ústavního rámce informování o životním prostředí, který zakládá Listina základních práv a svobod v čl. 35 odst. 2: Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů. Všechny zprávy o životním prostředí od roku 2005 lze nalézt na webu České informační agentury životního prostředí CENIA, a to v českém znění a následně i v anglickém překladu. V úvodu Zprávy o životním prostředí za rok 2019 (dále též „Zpráva“) se uvádí, že v roce 2018 došlo k úpravě konceptu Zprávy, na jehož základě je Zpráva v podrobném znění zpracovávána jen jednou za dva roky a v mezidobí se připravuje pouze shrnutí nejdůležitějších informací o stavu a vývoji životního prostředí. Zpráva za rok 2019 je tedy první, která je předkládána pouze v podobě shrnutí, má 76 stran; pro srovnání, „plná“ Zpráva za rok 2018 má 338 stran. Číst dále
Jak Ústavní soud rozhodl o účasti environmentálních spolků ve správních řízeních
Alena Chaloupková
10. 2. 2021
V mediálním humbuku kolem rozhodnutí o zrušení části volebního zákona mohlo poněkud zaniknout jiné významné rozhodnutí, které Ústavní soud rovněž vyhlásil v minulém týdnu. Ve svém nálezu Pl. ÚS 22/17 ze dne 26. 1. 2021 těsnou většinou pouze osm soudců ku sedmi s odlišným stanoviskem potvrdil ústavnost novely § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, kterou byla k 1. 1. 2018 omezena účast veřejnosti v řízeních vedených podle jiných zákonů – zejména podle stavebního zákona.
Krátce k vývoji právní úpravy
Pro pochopení významu tohoto nálezu je třeba zopakovat v krátkosti, jak to s tou účastí veřejnosti ve správních řízeních týkajících se zájmů ochrany životního prostředí je a bylo. Environmentální spolky (tj. zjednodušeně řečeno spolky, které se zabývají ochranou přírody, životního prostředí či lidského zdraví) se dnes mohou stát účastníkem správního řízení a hájit v něm environmentální zájmy na základě čtyř různých zákonů. Číst dále
Očekávání ve věci ústavní ochrany vody v roce 2021
Tereza Snopková
25. 1. 2021
V letošním roce bude pokračovat projednávání poslaneckých návrhů k ochraně vody na ústavní úrovni. Posledním návrhem, který se v minulém roce v Poslanecké sněmovně objevil, byl návrh ústavního zákona o ochraně vody a vodních zdrojů (sněmovní tisk č. 1018/0). Při formulaci očekávání, co by návrh mohl prakticky přinést, se lze zabývat několika otázkami. Jednak nutností ochrany vody na ústavní úrovni a rozsahem práv a povinností ve vztahu k ochraně vody. Dále je třeba zvažovat nezbytnost zakotvení výsostného veřejného zájmu na ochraně vodních zdrojů jako relevantní cesty k řešení možného nedostatku pitné vody, resp. dopadu klimatických změn (sucha). Zvláštní pozornost by měl mít rozsah práva na pitnou vodu a specifická role státu a územně samosprávných celků v ochraně vodních zdrojů.
Návrh ústavního zákona o ochraně vody a vodních zdrojů byl poslancům rozeslán dne 17. 9. 2020. Návrh navázal na předchozí postupy a prohlášení ministra zemědělství Miroslava Tomana, který avizoval, že Ministerstvo zemědělství připraví vlastní návrh ústavního zákona o vodě. Jak bylo slíbeno, tak se stalo. Ministerský návrh dostal namísto standardního vládního návrhu, který se projednává napříč veřejnou správou, jakož i s dalšími zainteresovanými subjekty, podobu poslaneckého návrhu. Jedná se o návrh skupiny poslanců zastupujících ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Předchozí poslanecké návrhy, o kterých jsme již psali v komentáři z 31. 8. 2020, byly z dílny KSČM, KDU-ČSL a STAN. Číst dále
Klimatičtí aktivisté u soudu – krajní nouze, či přímo strategie?
Eva Balounová
12. 1. 2021
Mnoho občanů má pocit, že vlády a čelní představitelé států nekonají dostatečně k ochraně před dopady klimatických změn, a volí různou formu protestu k vyjádření svého nesouhlasu a k vytvoření nátlaku. Je možné se vyjádřit ve volbách, ale to se nemusí zdát dostačující a v poslední době se zejména mladí občané zapojují do studentských stávek a dalších protestů. Klimatické litigace mohou být s protesty spjaty různě – žaloby mohou být podány jako součást nebo vyvrcholení protestu či kampaně. Okrajovou část klimatické litigace však tvoří i případy, kdy byli klimatičtí aktivisté obžalováni v trestním řízení a součástí jejich obhajoby byl odkaz na protest proti nebezpečné změně klimatu, tedy jednání ve stavu krajní nouze.
Ukázkový je případ Credit Suisse Protesters Trial, ve kterém v listopadu 2018 dvanáct klimatických aktivistů ve sportovním oblečení a parukách zinscenovalo tenisový zápas v lausannské pobočce banky Credit Suisse na protest proti investicím banky do fosilních paliv, a vytvořili tak nátlak na tenistu Rogera Federera, aby ukončil svoji sponzorskou smlouvu s touto bankou. Číst dále
Nová odpadová legislativa od 1. 1. 2021
Tereza Snopková
4. 1. 2021
V prosinci Parlament schválil konečné znění tzv. odpadového balíčku. Potvrdil tak odložení zákazu skládkování využitelného komunálního odpadu z roku 2024 na rok 2030. Schválil závazné cíle třídění komunálního odpadu a odsouhlasil zvýšení skládkovacího poplatku za využitelný odpad ze současných 500,-Kč/t, na 800,-Kč/t v roce 2021 až na 1850,-Kč/t v roce 2029.
Soubor legislativních návrhů známý jako „balíček pro oběhové hospodářství“ či „odpadový balíček“ byl v prosinci schválen Poslaneckou sněmovnou, která přehlasovala pozměňovací návrhy senátorů. Nebyl tak vyslyšen ani návrh senátorů, aby účinnost nové legislativy byla odložena o 1 rok. Ministr životního prostředí Richard Brabec při svém vystoupení na projednávání odpadového balíčku v Senátu zdůraznil potřebu zachování původního data. Odůvodnil to tím, že celý systém odpadového hospodářství se od předpokládaného data odvíjí a jakýmkoliv posunem bude narušena důvěra jak investorů, tak představitelů obecních samospráv. Nová odpadová legislativa je tak účinná dle původního plánu od 1. ledna 2021. Číst dále
Konec uhlí v roce 2038: co vlastně rozhodnutí Uhelné komise znamená?
Zuzana Vrbová
17. 12. 2020
V pátek 4. 12. padlo závěrečné rozhodnutí Uhelné komise. Orgán, který má české vládě radit při procesu ukončení těžby a využívání uhlí, stanovil rok, ve kterém by mělo Česko uhlí definitivně opustit: 2038. V konečném stádiu se Komise rozhodovala mezi roky 2033, 2038 a 2043, přičemž vyšší hranici podporovali především zástupci reprezentující zájmy průmyslu, nižší pak ekologové. Právě environmentální organizace nyní rozhodnutí kritizují, především tedy rozložení sil při debatách v rámci Komise. Zástupci dvou z nich, kteří v Uhelné komisi zasedali, se na protest proti způsobu rozhodování v rámci tohoto orgánu rozhodli již nadále v Komisi neangažovat. Číst dále
Debata o Modernizačním fondu nabírá na obrátkách
Zuzana Vrbová
26. 11. 2020
Modernizace energetiky je jedním z klíčových nástrojů dekarbonizace a jedním z hlavních kroků, jak dosáhnout cíle klimatické neutrality. Evropská unie uznává, že u některých států je transformace tak komplexních sektorů jako je elektroenergetika, teplárenství, ocelářství či chemický průmysl složitější než u jiných. I proto vytvořila tzv. Modernizační fond, který má těmto zemím přinést další prostředky na modernizaci těchto odvětví. Konkrétní nastavení podmínek čerpání z tohoto fondu je v rukou jednotlivých členských států, kterým je určen. V České republice příprava programové dokumentace k Modernizačnímu fondu vrcholí a do diskuze, která se týká i některých právních aspektů kolem fondu, se zapojila řada subjektů. V následujícím článku nabízíme krátký popis fungování fondu a shrnutí dosavadní diskuze kolem nejpalčivějších bodů návrhu fungování fondu. Číst dále
Polský soud vyhověl „klimatickému“ akcionáři a zrušil usnesení valné hromady o dostavbě uhelné elektrárny
Monika Feigerlová
18. 11. 2020
Žalující nevládní organizace ClientEarth (resp. její polská odnož CLIENTEARTH Prawnicy dla ziemi) uspěla s žalobou proti polské energetické společnosti ENEA S.A. („Enea“) týkající se dostavby nového bloku uhelné elektrárny Ostroleka o kapacitě 1 GW. Mělo se jednat o výstavbu poslední uhelné elektrárny v Polsku a současně o nové největší zařízení tohoto typu v rámci EU. Environmentální organizace se domáhala zrušení usnesení valné hromady společnosti Enea o účasti této společnosti na projektu výstavby elektrárny. Polský soud vyhověl ClientEarth již v roce 2019, ale v červenci tohoto roku rozhodnutí prvoinstančního soudu potvrdil i odvolací soud a rozhodnutí se tak stalo pravomocné. Obě společnosti, které měly v plánu společně novou elektrárnu postavit, Enea a Energa, projekt nakonec pozastavily ještě před vydáním rozhodnutí odvolacího soudu a původní strategii přehodnotily na vybudování plynové elektrárny. Pozoruhodností tohoto případu je skutečnost, že nevládní organizace získala na polské společnosti pár akcií a následně k prosazení klimatických cílů využila své pozice minoritního akcionáře a nástrojů korporátního práva. Číst dále
Komentář k americkým volbám: návrat k Pařížské dohodě a Obamově regulaci
Eva Balounová
13. 11. 2020
Spojené státy americké přestaly být stranou Pařížské dohody o změně klimatu 4. listopadu 2020 a staly se tak první zemí, která tuto dohodu opustila. Stalo se tak pouhý den po amerických volbách, ve kterých získal prezidentské křeslo demokratický kandidát Joe Biden, který se proslavil zejména jako viceprezident Baracka Obamy, a předtím působil dlouhou dobu jako senátor za stát Delaware. Joe Biden kromě přistoupení k Pařížské dohodě deklaroval jasný plán ochrany klimatu na rozdíl od Donalda Trumpa, který během své vlády ochranu klimatu a roli vědy oslaboval. Tento článek nastiňuje, co můžeme od nově zvoleného prezidenta čekat, včetně kroků, které může podniknout i v případě, že nebude mít většinovou podporu v Senátu USA.
Schvalování motorových vozidel a dozor nad automobilovým trhem jako nástroje zlepšení stavu ovzduší: situace v ČR
Rita Simon
10. 11. 2020
Doprava je v České republice – po uhelných elektrárnách a teplárnách – druhým největším zdrojem emisí skleníkových plynů; kromě toho emituje i velké množství znečišťujících látek, jako např. NOx, PM2,5, nebo benzoapyren, které jsou pro lidské zdraví velmi škodlivé. Jakkoliv úspěšně probíhá snižování CO2 u stacionárních zdrojů, a Česká republika splňuje pro rok 2020 emisní požadavky z Pařížské dohody, v posledních 30 letech narostly emise z odvětví dopravy o celých 162 procent. A jejich růst sám neustane.
Ačkoliv je problematika emisí z dopravního sektoru známá, pro oblast kvality ovzduší nejdůležitější český zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, na toto odvětví zapomíná. Dodržování imisních limitů dle § 3 zákona je závazné (kromě obcí a krajů) jen pro orgány ochrany ovzduší při výkonu jejich působnosti, vyjmenované v § 27, mezi nimiž jsou ministerstva životního prostředí, zdraví a zemědělství, ale Ministerstvo dopravy, které má v gesci všechna opatření v odvětví dopravy, je vynecháno.
Nešťastný vývoj formování nové Společné zemědělské politiky EU
Alena Chaloupková
4. 11. 2020
Ministři Rady EU a poslanci Evropského parlamentu zaujali svou pozici k budoucí podobě nové Společné zemědělské politiky EU pro období do roku 2027. Navzdory předchozím příslibům výsledky vyjednávání o této klíčové politice EU přinesly velké zklamání – tolik potřebné změny ve prospěch ochrany klimatu, biodiverzity a půdy se nekonají. Následovat budou ještě společná jednání mezi Radou EU, Evropským parlamentem a Evropskou komisí. Nová pravidla by mohla začít platit po uplynutí dvouletého přechodného období od ledna 2023. Číst dále
Slib Číny být uhlíkově neutrální do roku 2060 a jeho vliv na dosahování cílů Pařížské dohody
Zuzana Vrbová
29. 10. 2020
Čína, která je v současnosti největším emitentem emisí skleníkových plynů na světě (produkuje téměř třetinu všech světových emisí, tedy cca 10 Gt), na konci září oznámila ambiciózní plán dosáhnout uhlíkové neutrality, a to do roku 2060. Následuje tak trend nastavený především Evropskou unií, ale i jinými státy, které v rámci svých vnitrostátně stanovených národních příspěvků (tzv. NDCs) začaly oznamovat datum očekávaného dosažení klimatické neutrality. Pokud by se Číně opravdu povedlo cíle dosáhnout, příspěvek ke globální klimatické mitigaci by byl obrovský. Jak předpovídají projekce klimatických modelů, neutralita Číny by snížila očekávané oteplení do roku 2100 o 0,2 až 0,3 °C. To by vzhledem k cílům Pařížské dohody – zabránit oteplení o více než 2 °C a aspiraci na cíl 1,5 °C – mělo na jejich plnění velmi podstatný vliv. Díky současně nastaveným klimatickým politikám jednotlivých států lze přitom očekávat oteplení o přibližně 2,7 °C do konce století. Mnozí jsou ale k cíli oznámeném prezidentem Xi Jinpingem na Valném shromáždění OSN, které se odehrálo virtuálně, skeptičtí. Číst dále
Nové zdroje financování EU začínají u platby za nerecyklované plastové obaly
Tereza Snopková
24. 9. 2020
Z mimořádného jednání Evropské rady v červenci vyplynuly závěry k uspořádání víceletého finančního rámce EU na období 2021-2027, které reflektují situaci v EU vyvolanou pandemií covid-19. Krize covid-19 představuje podle Evropské rady pro Evropu výzvu historických rozměrů. Krize a její řešení, jakož i zmírnění sociálně-ekonomických škod vyžaduje inovativní přístup včetně zvýšení odolnosti a transformace v Evropské unii. Evropská rada ve svých závěrech stanovuje víceletý finanční rámec, který vychází z návrhu Evropské komise, který reaguje na krizi covid-19. Číst dále
Komise zvyšuje klimatické cíle. „Budoucnost bude taková, jakou si ji uděláme“.
Hana Müllerová a Eva Balounová
16. 9. 2020
V dnešním projevu o stavu Unie, při němž předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová střídala francouzštinu, angličtinu a němčinu, toho o životním prostředí, klimatu a ozelenění ekonomiky zaznělo poměrně hodně. Po tématech překonávání epidemie koronaviru spoluprací celé Evropské unie a zachování sociální, ekonomické a fiskální stability Unie to bylo třetí velké téma, kterému se předsedkyně Komise ve své více než hodinové promluvě k poslancům Evropského parlamentu věnovala. Téma snižování emisí a zelené obnovy po pandemii přitom orámovala z perspektivy ekonomické prosperity jako prostor pro příležitosti a pro intenzivnější rozvíjení společného trhu. Posledních 6 měsíců podle ní ukázalo, že nová strategie pro rozvoj evropského průmyslu, kterou Komise představila v březnu a která předpokládá velkou „zelenou“ a digitální transformaci evropské ekonomiky, nejen jde správným směrem, ale že je třeba ji prosazovat ještě silněji a rychleji, protože „neexistuje větší výzva k zintenzivnění našich snah, než jakou představuje stav naší křehké planety“. Projevy klimatické změny už vidíme všude kolem sebe – v povodních, suchu či požárech.
Jedním z nejdůležitějších sdělení projevu je, že široká veřejná konzultace i rozsáhlá studie dopadů utvrdily Evropskou komisi v záměru zvýšit emisní cíle vytyčené do r. 2030, a to ze současných 40 % na 55 %. Analýzy ukazují, že navýšení cíle je nejen nezbytné k plnění cíle Pařížské dohody udržet oteplování pod 1,5 °C, ale také dosažitelné a pro Evropu prospěšné, neboť, jak zaznělo, „co je dobré pro naše klima, je dobré i pro náš byznys a pro nás všechny“. Číst dále
Úskalí existujících návrhů k ústavní ochraně vody
Tereza Snopková
31. 8. 2020
V červnu tohoto roku Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky přerušila projednávání tří poslaneckých návrhů na změnu Ústavy, resp. Listiny základních práv a svobod, jejichž cílem je ochrana vody na ústavní úrovni. Ústavní ochrana vody je podporována též Ministerstvem zemědělství, které připravuje vlastní návrh ústavního zákona na ochranu vody.
Ministerstvo zemědělství České republiky zvažuje speciální zakotvení ochrany vody v ústavně právní rovině již delší dobu. V tiskové zprávě ze dne 15.1.2020 poukázalo na vytvoření základního konceptu samostatného ústavního zákona na ochranu vody.
Tomuto návrhu předcházely tři poslanecké návrhy z poloviny roku 2019 zabývající se též posílením ochrany vody v ústavní rovině (sněmovní tisk č. 508, sněmovní tisk č. 526, sněmovní tisk č. 549). Poslanecké návrhy sice reflektují shodu nad potřebou řešení v dané oblasti napříč politickým spektrem, ale současně obsahují nedostatky, které by ve svém důsledku přinesly rozkolísání zaběhnutých principů a pravidel. Jestliže se ve výše zmíněné tiskové zprávě ministr zemědělství Miroslav Toman vyjádřil tak, že považuje za vhodné, aby nová právní úprava bylo řešena cestou poslaneckých návrhů, považujeme s ohledem na zkušenost s předchozími poslaneckými návrhy za potřebné apelovat na to, aby případný návrh ústavního zákona byl předmětem komplexního řešení přednostně na úrovni vlády, a to se zapojením všech dotčených resortů při jeho přípravě. Číst dále
Climate Case Ireland: Irský Nejvyšší soud zrušil vládní plán klimatické mitigace, vláda nyní musí připravit nový
Alena Chaloupková
11. 8. 2020
Irský Nejvyšší soud vydal v poslední červencový den přelomový rozsudek, ve kterém rozhodl o zrušení vládního plánu přechodu na nízkouhlíkové hospodářství pro rozpor se zákonem. Opatření předpokládaná v tomto plánu podle názoru soudu výrazně zaostávají za mírou určitosti, kterou zákon vyžaduje.
Není to dlouho, co se v České republice rozhořela diskuse nad úmyslem přípravy první české klimatické žaloby – komentovali jsme ji v této sekci v textu „První debata kolem přípravy první české klimatické žaloby“. Nešlo by přitom ani o první ani o poslední případ klimatické litigace na světě, naopak jde o součást nyní značně rozšířeného trendu. V Irsku byla podobná žaloba podána již v říjnu 2017. Nevládní organizace Friends of the Irish Environment v ní žalovala irskou vládu ve snaze dosáhnout přijetí ambicióznějších opatření v boji proti změně klimatu. Nyní byl Nejvyšším soudem vynesen konečný rozsudek. Číst dále
První debata kolem přípravy první české klimatické žaloby
Hana Müllerová
28. 7. 2020
Na jaře t. r. jsme v našem newsletteru informovali o plánu přípravy první české klimatické žaloby. Spolek, který za tímto plánem stojí, představil nyní svůj záměr veřejně. Zde reagujeme na první mediální ohlasy, jež toto zveřejnění záměru vyvolalo, a připojujeme náš stručný názor. Spolek Klimatická žaloba představil 20. července veřejně svůj záměr zažalovat stát za jeho nečinnost v reakci na klimatickou krizi. Má jít o vůbec první žalobu v ČR týkající se ochrany klimatu. Spolek ve zprávě uvádí, že hodlá žalovat Českou republiku mimo jiné proto, že ČR má stále jedny z nejvyšších emisí skleníkových plynů na obyvatele v EU, opatření podnikaná vládou nejsou v souladu s cíli Pařížské dohody a emise skleníkových plynů v ČR se v posledních několika letech dokonce mírně zvýšily; tím ČR porušuje nejen mezinárodní dohody, ale i Ústavou daná práva českých občanů. Spolek se rozhodl domáhat se nápravy soudní cestou z důvodu nedostatku jiných účinných způsobů nápravy. Číst dále
Rozšíření Dukovan – několik poznámek z pohledu (evropského) práva
Eva Balounová
27. 7. 2020
Evropská unie i některé evropské vlády v současnosti přemýšlí nad tím, jak vybruslit z očekávané krize ekologickou cestou. Např. španělská vláda přišla s klimatickým zákonem, dánská vláda schválila zavedení daně na emise skleníkových plynů a plánuje podpořit větrnou energii. Francie a Rakousko se chystají v souvislosti s podporou aerolinek omezit nejkratší lety. Německo je blíže k ukončení uhlí. Řecko se zase chystá podpořit elektromobilitu. Česká vláda pokročila v přípravě rozšíření Jaderné elektrárny Dukovany – kromě dojednání smluv se společností ČEZ a schválení financování došlo k předložení návrhu tzv. nízkouhlíkového zákona. Jeho název by však měl být spíše zákon na podporu výstavby nového jaderného bloku. Ačkoliv se jádro v České republice těší obecně podpoře veřejnosti, stávající aktivity vlády byly kritizovány nejen ekology a odbornou veřejností, ale i z opozičních stran. Cílem tohoto článku je přispět k debatě o budoucnosti české energetiky zejména shrnutím probíhajících aktivit vlády z právního hlediska a také nabídnout vhled do toho, jak na jádro pohlíží Evropská komise.
.jpg)
Vodíková strategie EU: Vodík je nadějí pro dekarbonizaci, ale není vodík jako vodík
Hana Müllerová
10. 7. 2020
Vodíkové technologie představují velmi nadějný nástroj pro dekarbonizaci ekonomiky a směřování k uhlíkové neutralitě. Vodík totiž při využití nezpůsobuje žádné emise CO2 a téměř žádné znečištění ovzduší; z hlediska hodnocení jeho celkového dopadu na klima je ale podstatné, jakým způsobem byl vyroben: „čistý“ vodík je tak čistý, jak čistá je energie použitá na jeho výrobu.
V EU je sektor energetiky v současné době odpovědný za 75 % emisí skleníkových plynů. Proto se hledají cesty, jak energetiku transformovat do čistší podoby, tak, aby mohl být splněn cíl Evropy stát se do r. 2050 prvním klimaticky neutrálním kontinentem. EU považuje vodík za jeden ze slibných nástrojů pro dekarbonizaci výroby energie, průmyslu a dopravy. 8. července 2020 představila Evropská komise návrh Strategie EU pro vodík, jejímž hlavním cílem je podpořit zvýšení v současnosti velmi nízkého podílu vodíku v rámci energetického mixu v EU. Číst dále
Stát chce velkému průmyslu kompenzovat vyšší cenu elektřiny kvůli klimatickým opatřením aneb Začarovaný kruh evropského systému obchodování s emisními povolenkami
Zuzana Vrbová
22. 6. 2020
Česká republika musí ochránit svůj průmysl, ať to stojí, co to stojí. S podobnou rétorikou v souvislosti se stále zpřísňující se environmentální regulací čeští politici vystupují již delší dobu. V době krize spojené s pandemií viru covid-19 obavy o budoucnost tuzemské výroby ještě vzrostly a nejspíš tak není náhodou, že Ministerstvo životního prostředí na konci května poslalo do mezirezortního připomínkového řízení dva návrhy, které mohou představovat významnou finanční injekci některým sektorům průmyslu. Půjde ale jen o ty největší české firmy.
Boj proti emisím z osobních automobilů
Rita Simon
18. 6. 2020
Ačkoliv evropské předpisy soustavně tlačí u nových osobních aut na snižování emisí oxidu uhličitého, kupující se patrně jen zřídka rozhodují podle emisních hodnot, když vybírají vůz, kterým budou třeba vozit své dítě do školy. Podíl vozů s dieselovým motorem v osobním vozovém parku v Evropě po skandálu Dieselgate klesl, ale rostoucí poptávka po SUV vozidlech nadále zhoršuje kvalitu ovzduší v ulicích měst. Průměrné emise CO2 produkované osobními automobily v Evropě od roku 2018 opět rostou. Číst dále
Čeká nás nová vlna solárních arbitráží?
Monika Feigerlová
16. 6. 2020
Na konci dubna tohoto roku vláda schválila novelu zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. Pokud by byl návrh přijat, přinesl by významné změny do podpory elektřiny vyrobené z obnovitelných zdrojů (OZE) a zejména by se dotkl solárních elektráren, u nichž by dle vyjádření ministra Karla Havlíčka mohlo dojít k úspoře na podpoře až o deset miliard korun ročně.
Důvodová zpráva k návrhu zákona odkazuje na splnění cílů v oblasti OZE do roku 2030 a zejména na implementaci závazků vyplývajících z několika rozhodnutí Evropské komise (EK) Číst dále
Fond obnovy EU: rétorika je zelená; jaká bude realizace?
Hana Müllerová
1. 6. 2020
Zdá se, že většina členských států EU a Evropská komise mají jasno: obnovu ekonomiky po pandemii covid-19 chtějí spojit s udržitelností, a Zelenou dohodu pro Evropu (European Green Deal) ponechat jako páteř této obnovy. Dokumenty s plány na obnovu evropské ekonomiky po covidu-19, které Evropská komise představila 27. května 2020, kladou v textu poměrně velký důraz na ekologii. Hlavním heslem plánu obnovy je podle Ursuly von der Leyenové „proměnit obrovskou výzvu, které teď čelíme, v příležitost, a to nejen podpořením obnovy, ale zároveň investováním do naší budoucnosti: Zelená dohoda pro Evropu a digitalizace povzbudí zaměstnanost a růst, odolnost našich společností a zdraví našeho životního prostředí.“ Číst dále
Zamyšlení nad pandemií covid-19 z pohledu právní ochrany životního prostředí a klimatu
Eva Balounová
5. 5. 2020
Pokud se v současné době v médiích píše o souvislostech mezi pandemií covid-19 a životním prostředím, nejčastěji je poukazováno na úbytek emisí skleníkových plynů a čistší ovzduší, případně na návrat k jednorázovým plastům; tomu se ostatně věnujeme i my v prvním čísle našeho Newsletteru. Hlubší pohled na tuto problematiku však ukazuje, že je daleko komplikovanější a odkrývá někdy až nečekané souvislosti. Tento článek chce nejprve na příkladech z oblasti ochrany živočichů a ochrany ovzduší ilustrovat, že vztahy mezi pandemií a životním prostředím jsou obousměrné, totiž nejen že opatření na potlačení nemoci v globálním měřítku mají dopady na stav životního prostředí, ale rovněž že některé slabiny v dosavadní právní ochraně těchto složek mohly spolupůsobit jako faktory k masivnějšímu šíření nemoci. Druhá část článku se pak věnuje současné poněkud ožehavé diskusi o tom, jakou podobu mají mít opatření k opětovnému nastartování ekonomik a jaký bude v té souvislosti osud dosavadních snah o intenzivnější ochranu klimatu a životního prostředí, reprezentovaný v EU zejména Zelenou dohodou pro Evropu. Číst celý text
Evropa jako první klimaticky neutrální kontinent na světě? Co přináší Zelená dohoda pro Evropu a daří se EU plnit své cíle?
Eva Balounová
12. 3. 2020
Evropská komise představila v prosinci 2019 sdělení Zelená dohoda pro Evropu, která má být novou „strategií růstu“ a má za cíl „transformovat EU na spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a ve které bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů.“
Co obsahuje Zelená dohoda pro Evropu? Evropská zelená dohoda deklaruje, že v březnu 2020 bude Evropskou komisí navržen tzv. první evropský „právní rámec pro klima”, kde legislativně zakotví cíl klimatické neutrality pro rok 2050. Číst dále
Případ Lliuya v. RWE: Lze německý energetický koncern hnát k odpovědnosti za škody způsobené táním ledovců v Peru?
Hana Müllerová
2. 3. 2020
Případ Lliuya (známý též pod názvy Huaraz nebo Saul v. RWE) je vůbec první žalobou v Evropě, kdy jednotlivec zasažený klimatickou změnou žaluje soukromou společnost pro škody způsobené změnami klimatu. Je i první velkou mezinárodní či přímo mezi-kontinentální klimatickou litigací založenou po právní stránce na odpovědnosti za škodu. Zároveň je tato kauza příkladem environmentální spravedlnosti par excellence, která ukazuje propojenost současného světa a globální povahu problému klimatické změny, neboť je postižen region Peru, který z globálního hlediska přispívá k emisím skleníkových plynů minimálně, a žalovaná společnost RWE v Peru vůbec nepůsobí. Číst dále
Případ Kiribati: Je navrácení běžence do země ohrožené změnou klimatu porušením lidských práv?
Eva Balounová
9. 3. 2020
Tento případ se týkal osob, které označujeme jako tzv. environmentální migranty. Environmentální běženci nejsou z hlediska práva uprchlíky v pravém slova smyslu. Jaká jim tedy podle mezinárodního práva náleží ochrana? Rozhodnutí Výboru OSN pro lidská práva z konce ledna 2020 v tom udělalo o něco jasněji. Výbor rozhodl v případu muže z tichomořského souostroví Kiribati, který tvrdil, že kvůli změně klimatu se stane ostrov, na němž žije, v průběhu deseti až patnácti let neobyvatelný. Tuzemská média na toto rozhodnutí reagovala Číst dále
| Příspěvky v této sekci vyjadřují názory autorů, nikoli oficiální stanoviska Ústavu státu a práva AV ČR. |