×
Search
Centrum pro klimatické právo a udržitelnost (CLASS) Centrum pro klimatické právo a udržitelnost (CLASS)
Photo: Matthew Murphy on Unsplash

Naše publikace

V této sekci naleznete informace o odborných publikacích vydaných autorkami a autory z Centra pro klimatické právo a udržitelnost, a odkazy na plné texty těchto publikací, pokud jsou dostupné v elektronické formě. 

 

Kapitola v knize:

FEIGERLOVÁ, M. ‘Sustainable Energy’ under Reformed International Investment Agreements. In Márquez, D. I., Felipe, B., Jorda, C. E. (eds.) Legal Challenges at the End of the Fossil Fuel Era. Shaping a Just and Clean Energy Transition. Palgrave Macmillan, 2024, pp. 311–339. ISBN: 978-3-031-61765-2; DOI: doi.org/10.1007/978-3-031-61766-9.

Kniha je dostupná ke stažení zde, přístup k plnému textu kapitoly může záviset na rozsahu předplatného vaší odborné knihovny.

Anotace: Dodávky energií a změna klimatu spolu úzce souvisejí. Dekarbonizace energetiky je zásadní pro dosažení cílů Agendy pro udržitelný rozvoj 2030 i cílů Pařížské dohody o změně klimatu. Původní mezinárodní dohody o ochraně zahraničních investic, zejména ty podepsané před rokem 2010, se udržitelným rozvojem zabývaly jen zřídka. Naléhavost klimatické změny vnesla další impuls do již probíhající reformy mezinárodního investičního režimu s cílem zajistit, aby stávající a případné nové mezinárodní investiční dohody byly co nejdříve sladěny s cíli Pařížské dohody a podporovaly přechod na energetiku s nulovými čistými emisemi, jehož by mělo být dosaženo nejpozději do roku 2050. Několik průkopnických dohod již výslovně zdůrazňuje „přínosy udržitelné energie“ nebo „význam využívání obnovitelných zdrojů energie“. Jak se tato ustanovení promítají do konkrétních závazků států? Kapitola knihy analyzuje vybraná ustanovení mezinárodních investičních dohod a mezinárodních obchodních dohod, jež obsahují závazky týkající se udržitelné energie, funkci těchto ustanovení a to, do jaké míry tyto závazky podporují zahraniční investice do obnovitelných zdrojů energie.

 

Článek v odborném časopise:

FEIGERLOVÁ, M. Moving from Pledges to Commitments: Analysing Climate Transition Plans in the EU Proposal for a Corporate Sustainability Due Diligence Directive. Carbon and Climate Law Review. Volume 18 (2024), Issue 1, pp. 17–30, DOI https://doi.org/10.21552/cclr/2024/1/5.

Článek je dostupný zde, přístup k plnému textu článku může záviset na rozsahu předplatného vaší odborné knihovny.

Anotace: Klimatické plány tranzice se objevují jako nové způsoby zapojení podniků do opatření v oblasti klimatu. Jde o to přimět podniky, aby změnily své obchodní modely a postupy tak, aby byly v souladu s přechodem na udržitelnou ekonomiku, globálními teplotními cíli Pařížské dohody a cíli evropského klimatického zákona. Článek se věnuje detailní analýze článku 15 návrhu směrnice EU o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti, který zavádí klimatický plán tranzice jako právní nástroj boje proti změně klimatu. Autorka v článku hodnotí právní povahu, funkci, obsahové prvky a vymahatelnost plánu, jakož i jeho vztah k due diligence v oblasti udržitelnosti nastíněný v jednotlivých návrzích institucí EU dostupných v době psaní článku.

 

Článek v impaktovaném časopise:

BALOUNOVÁ, E., SNOPKOVÁ, T. Towards the adoption of climate change acts in the Visegrad Group countries. Review of European, Comparative & International Environmental Law (RECIEL). 2024;1‐12. doi:10.1111/reel.12566.

Článek je dostupný zde, přístup k plnému textu článku může záviset na rozsahu předplatného vaší odborné knihovny.

Anotace: Většina západoevropských států přijala rámcový klimatický zákon (zákon o změně klimatu), který slouží jako obecný předpis pro jejich klimatickou politiku a stanovuje klimatické cíle pro celé národní hospodářství. Z tzv. nových členských států Evropské unie však takový klimatický zákon přijaly pouze Maďarsko a Malta. V Česku, Polsku a na Slovensku se v posledních letech sice objevily návrhy klimatických zákonů, jejich přijetí je ale nejisté. Článek se zaměřuje právě na situaci ve státech Visegrádské skupiny (V4) a zkoumá šance na schválení rámcových klimatických zákonů. Zohledňuje přitom dosavadní trendy, aktuální tlaky a potřeby, jakož i situaci v Maďarsku, čtvrtém státu skupiny V4. Součástí článku je návrh ustanovení, která by klimatické zákony měly obsahovat při zohlednění specifických potřeb států V4.

 

Kapitola v knize:

SIMON, R. Final Consumption and Sustainability – Contribution of Consumer Law to SDG12. In: Ruppel, O., Houston, J. L., Fermeglia, M. (Eds): Climate Law and Litigation: Planetary, Regional, and Societal Perspectives. Graz,  University of Graz UniPub, 2023, s. 123–151. DOI: http://dx.doi.org/10.25364/978-3-903374-27-0.

Kniha je volně dostupná ke stažení zde.

Anotace: Z právního hlediska je důležité prozkoumat, proč jsou legislativní nástroje velmi málo využívány k udržitelnějšímu ovlivňování konečných spotřebitelů. Zdá se, že evropské spotřebitelské právo stále vynakládá větší úsilí na dosažení jednotného trhu, který je klíčem ke stimulaci evropského hospodářského růstu, než aby se zabývalo negativními dopady spotřeby  na životní prostředí. Na jedné straně je třeba zdůraznit, že spotřebitelský výběr je omezen na výrobky dostupné na trhu, na druhé straně by mělo být možné zvýšit udržitelnost spotřeby pomocí dobře navržených právních nástrojů. Tato kapitola nejprve objasňuje, po krátkém úvodu do konceptu udržitelné spotřeby jako závazného univerzálního požadavku, (1) proč je konečná spotřeba důležitá a jaké jsou hranice udržitelnosti spotřeby (2). Za druhé analyzuje, jak se evropská legislativa zabývá udržitelnou výrobou a spotřebou, přičemž hlavní pozornost je věnována udržitelnějšímu smluvnímu právu, které zajišťují průkopnické členské státy (3). Nakonec identifikuje nepokryté spotřebitelské problémy, které by se měly v blízké budoucnosti naléhavě řešit, aby se dosáhlo změn spotřebitelských návyků (4).

 

Kapitola v knize:

BALOUNOVÁ, E. What are We Talking about when We Discuss the Rights of Future Generations in Climate Litigation? In: COCCIOLO, E., JARIA-MANZANO, J., DE LA VARGA-PASTOR, A., MARQUES-BANQUE, M. (eds.). Rethinking Environmental Law, Connectivity, Intersections and Conflicts in the Global Environmental Crisis, Intersentia, 2024, s. 303 – 324.

Kniha je volně dostupná ke stažení zde.

Anotace: Přestože klimatických soudních sporů týkajících se práv mladistvých a budoucích generací přibývá, objevují se mezery v rozlišování mezi právy nezletilých nebo mladých lidí a budoucích generací, jakožto generací, které budou existovat někdy v budoucnosti. Tato kapitola si proto klade za cíl analyzovat dva typy klimatických případů: zaprvé klimatické případy týkající se jak mládeže, tak budoucích generací, kde mladí lidé mohou být chápáni jako určitý most mezi současnými a budoucími generacemi; a zadruhé případy zaměřené pouze na „budoucí generace“, kde nemusí být mladí žalobci ani zastoupeni. Pozornost je zaměřena zejména na přiznání aktivní žalobní legitimace v těchto dvou typech případů. V tomto ohledu je jako pilotní případ, v němž byla aktivní žalobní legitimace přiznána, identifikován případ Minors Oposa. Kapitola se zabývá také promítnutím mezigenerační spravedlnosti v pozitivním právu, či vazbou na udržitelný rozvoj.

Kapitola v knize:

SIMON, R, Enhancing Environmental Sustainability through Reforming Czech Contract Law. In Tilak Ginige, Iain Green, Patrick Van Calster, Alain Simons, Joseph McMullen (eds.). Social and Scientific Uncertainties in Environmental Law, Intersentia, 2024, s. 384–416.

Kniha je volně dostupná ke stažení zde.

Anotace: Původně bylo evropské spotřebitelské právo koncipováno tak, že slouží k posílení vnitřního trhu a blahobytu. S rostoucím povědomím o hranicích planety a klimatických změnách však negativní dopady spotřebitelství vytvořily problém, který má evropské zákonodárství řešit. Pro zajištění závazků Evropské unie vůči cílům udržitelného rozvoje Organizace spojených národů (OSN) mělo být dosaženo udržitelnějšího jednotného trhu pro podniky a spotřebitele. První legislativní balíčky týkající se udržitelné spotřeby a výroby se proto zaměřovaly výhradně na výrobu, ale udržitelné politiky pomalu dorazily i do oblasti spotřebitelské legislativy.

Směrnice o prodeji zboží, která měla přepracovat a modernizovat právní předpisy o prodeji zboží spotřebitelům, byla prvním krokem ke zvýšení environmentální udržitelnosti spotřeby. Tato kapitola zkoumá, nakolik k těmto cílům přispěla česká implementace. Po stručném vysvětlení, proč je podpora udržitelnosti závazným cílem pro evropské i národní zákonodárce, jsou představeny národní osvědčené postupy, které mají zlepšit udržitelnost prostřednictvím smluvního práva, v jiných evropských zemích; a nakonec je analyzováno, nakolik česká transpozice směrnice 2019/770/EU zajišťuje udržitelnost.

Kapitola v knize:

FEIGERLOVÁ, M. Contribution of a National Human Rights Body to Uncovering Climate-Related Corporate Responsibility: Extraterritoriality and Human Rights Due Diligence. In Elena D'Alessandro (ed.) e Davide Castagno (ed.). Reports & Essays on Climate Change Litigation, Università degli Studi di Torino, 2024, s. 133–158, ISBN: 9788875902940.

Kniha je volně dostupná ke stažení zde.

Anotace: Mimosoudní šetření filipínské komise pro lidská práva ve věci tzv. Carbon Majors (In re Greenpeace Southeast Asia and Others) je prvním příkladem přijetí jurisdikce v oblasti lidských práv ve vztahu k zahraničním společnostem v souvislosti s klimatickou změnou.  Autorka se v kapitole podrobně věnuje otázce odpovědnosti podniků za dodržování lidských práv v kontextu klimatické změny a souvisejícímu konceptu náležité péče podniků v oblasti klimatu. Na závěrech komise analyzuje jednotlivé obsahové elementy povinnosti respektovat lidská práva související s klimatem, mezery ve vnitrostátní právní úpravě a směry budoucího regulatorního vývoje. Přestože byla závěrečná zpráva komise stručná v otázce extrateritoriálního přístupu v kontextu lidských práv a podnikání, nabízí inspiraci pro další vnitrostátní lidskoprávní instituce při zkoumání odpovědnosti podniků, včetně těch, které působí mimo jejich území.

 

Kapitola v knize:

BALOUNOVÁ, E. The First Czech Strategic Climate Lawsuit with the Focus on the Cross-fertilisation of Court Decisions. In Elena D'Alessandro (ed.) e Davide Castagno (ed.). Reports & Essays on Climate Change Litigation, Università degli Studi di Torino, 2024, s. 65–78, ISBN: 9788875902940.

Kniha je volně dostupná ke stažení zde.

Anotace: Kapitola představuje první českou strategickou klimatickou litigaci (případ Klimatická žaloba, z.s. a další proti vládě ČR a dalším). V červnu 2022 Městský soud v Praze, jako prvostupňový soud, rozhodl v tomto případě z velké části ve prospěch žalobců. V únoru 2023 však Nejvyšší správní soud jeho rozhodnutí zrušil. Kapitola analyzuje tyto dva rozsudky s důrazem na to, jak české soudy odkazovaly na klimatické spory z jiných jurisdikcí. Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí zmínil zejména případy Urgenda a Family Farmers. Nejvyšší správní soud poukázal na to, že těmito rozhodnutími není vázán. I přesto citoval některé vybrané kauzy. Závěrem kapitoly je, že tento výběr postrádá systematický přístup. Názor Nejvyššího správního soudu však podtrhuje význam mezinárodní klimatické litigace.

 

Článek v odborném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. Práva přírody na rozhraní mezi aktivismem a seriózní debatou. Právník, roč. 163, č. 1/2024, s. 3–14.

Článek je součástí monotematického čísla věnovaného právu životního prostředí a nazvaného "Příroda a lidé – překážky na cestě k souladu", jeho plný text je najdete zde.

Anotace: Koncept práv přírody se v posledním desetiletí stal hojně diskutovaným právním přístupem, jehož obhájci ho chápou jako nový slibný nástroj pro řešení globální krize biodiverzity, zesílené ještě klimatickou změnou. V některých státech (prvním evropským zástupcem je Španělsko) byla práva přírody uznána legislativou nebo soudními rozhodnutími, především je ale patrný vzestup tohoto tématu v literatuře práva životního prostředí. Článek přibližuje českým čtenářům podstatu konceptu práv přírody, popisuje nynější intenzivní mezinárodní debatu o potenciálu tohoto právního nástroje a identifikuje hlavní obtíže jeho případného zavedení, zejména v kontextu právních řádů Evropy. Dále uvažuje o vztahu práv přírody vůči lidskému právu na příznivé životní prostředí, a zejména pak vůči tradičnímu právu životního prostředí, respektive právu ochrany přírody. Ukazuje, že práva přírody jsou, stejně jako právo životního prostředí, při své aplikaci závislá na lidských aktérech a jejich prosazování může trpět podobnými nedostatky, jaké jsou dlouhodobě kritizovány u klasických nástrojů práva životního prostředí. Z tohoto pohledu lze celou debatu využít i jako podnět pro zdokonalení práva životního prostředí v Evropě na úrovni unijních předpisů i jejich implementace členskými státy.

 

Článek v odborném časopise:

SNOPKOVÁ, T. Napětí mezi veřejnými zájmy v ochraně životního prostředí a klimatu. Právník, roč. 163, č. 1/2024, s. 15–29.

Článek je součástí monotematického čísla věnovaného právu životního prostředí a nazvaného "Příroda a lidé – překážky na cestě k souladu", jeho plný text je najdete zde.

Anotace: V právní úpravě ochrany životního prostředí a ochrany klimatu existuje řada podobných prvků, ale obě oblasti mají také vlastní cíle. Ty jsou na jedné straně podobné a je mezi nimi vzájemná provázanost a synergie, v některých případech si ale opatření k jejich naplnění konkurují. Snaha o dosažení klimatických cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů i v oblasti přizpůsobení se změně klimatu přímo benefituje z existence složek životního prostředí a jejich kvalitního stavu. Některá klimatická opatření se však dostávají s ochranou životního prostředí do konfliktu. V předloženém příspěvku se zabývám konkurencí veřejných zájmů v obou dotčených oblastech, respektive jejich možnou symbiózou. Dále se ve spojení s aktuálně projednávanými předpisy na úrovni EU zabývám pojetím veřejného zájmu, respektive převažujícího veřejného zájmu na využití obnovitelných zdrojů energie.

 

Článek v odborném časopise:

BALOUNOVÁ, E. Limity právní ochrany environmentálních aktivistů. Právník, roč. 163, č. 1/2024, s. 30–47.

Článek je součástí monotematického čísla věnovaného právu životního prostředí a nazvaného "Příroda a lidé – překážky na cestě k souladu", jeho plný text je najdete zde.

Anotace: Tento článek představuje nástroje právní ochrany obránců lidských práv, zejména konkrétně environmentálních aktivistů – nazývaných v právních nástrojích jako obránci lidských práv v ochraně životního prostředí (z anglického environmental human rights defenders) či environmentální obránci (z anglického environmental defenders). Při vědomí odlišnosti situace v České republice od situace v západní Evropě a Spojených státech, ale i v zemích tzv. globálního Jihu tento článek nemá ambice debatovat o adekvátnosti různých forem zapojení těchto obránců, jako je např. přímá environmentální akce, v porovnání s klimatickou a environmentální krizí a nedostatečnou reakcí na ni, ať již ze strany politických představitelů, stávajících právních nástrojů, či dokonce fosilního průmyslu. Tento článek se snaží být příspěvkem do debaty pouze v tom smyslu, že analyzuje právní ochranu, kterou environmentální aktivisté požívají zejména se zaměřením na jejich definici a podmínku znaku nenásilnosti. Konkrétně je podrobněji analyzována Deklarace OSN o obráncích lidských práv, Aarhuská úmluva a Úmluva z Escazú. V další části je věnována pozornost soudním řízením, kterým mohou environmentální aktivisté čelit a formám obrany proti těmto řízením či přímo v nich [specificky obrana proti tzv. strategickým žalobám proti účasti veřejnosti (SLAPPs) a obhajoba na základě krajní nouze].

 

Článek v impaktovaném časopise: 

BALOUNOVÁ, E. Climate Litigation: Targeting the Aviation Sector. Chinese Journal of Environmental Law, 2023, Vol. 7, Issue 2, p. 288–300, https://doi.org/10.1163/24686042-12340111. Special Issue: Climate Litigation, edited by Maria Antonia Tigre and Otto Spijkers.

Článek je dostupný zde, přístup k plnému textu článku může záviset na rozsahu předplatného vaší odborné knihovny.

Anotace: S rostoucím významem klimatické litigace se žalobci zaměřují i na letecký průmysl, který je jednou z energeticky nejnáročnějších forem spotřeby. Tento článek identifikuje pět typů klimatických žalob týkajících se odvětví letectví a analyzuje dva hlavní argumenty, které vedly k zamítnutí v několika typech případů. Za prvé, soudy dospěly k závěru, že Pařížská dohoda se nevztahuje na mezinárodní leteckou dopravu, a tudíž nezavazuje smluvní strany dohody ke snižování emisí z tohoto odvětví. Druhým argumentem pro zamítnutí žalob byla neexistence přímého účinku Pařížské dohody, což je argument, který se objevuje především v případech rozšiřování letišť, protože tyto plány na rozšíření byly často schváleny orgány obcí či krajů. Doposud pouze případy takzvaného "climate-washingu" a případy obhajoby jednání v "klimatické krajní nouzi" vedly k výsledkům soudních sporů příznivých pro klima. Článek shrnuje, že případů "climate-washingu", včetně žalob týkajících se "carbon offsettingu“ a udržitelnosti paliv, přibývá, což přináší otázku, zda jsou příslušné regulační nástroje k zajištění oddělení leteckého průmyslu od jeho emisí adekvátní.

 

Článek v odborném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. – BALOUNOVÁ, E. – RUPPEL. O. C. – HOUSTON, L. J. H. Building the Concept of Just Transition in Law: Reflections on its Conceptual Framing, Structure and Content, Environmental Policy and Law, 2023, Vol. 53, Issue 4, p. 275–288, DOI: 10.3233/EPL-230012. 

Článek je dostupný zde. 

Anotace: Tento článek se zaměřuje na koncept spravedlivé transformace, který se v poslední době výrazně rozšířil v klimatické debatě a vyjadřuje požadavek na přijetí a provádění klimatických politik vedoucích k dekarbonizaci způsobem, který zachovává rovnost a spravedlnost. V návaznosti na předchozí výzkum konceptu spravedlivé transformace v jiných společenskovědních disciplínách a na výskyt tohoto konceptu v nástrojích mezinárodního klimatického práva a v právní literatuře analyzujeme koncept spravedlivé transformace v oblasti práva. Snažíme se objasnit jeho pojmové zarámování, definovat jeho význam a určit jeho postavení a hranice v právu. Poté jej zkoumáme vertikálně (pro každou úroveň práva) a horizontálně, přičemž se zabýváme hlavními kritérii, která vymezují jeho obsah, tj. lidskými právy a právními principy.

 

Článek v impaktovaném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. – SNOPKOVÁ, T. – ZICHA, J. Water policy and legislative responses to climate change in the Czech Republic. International Journal of Water Resources Development (2023), published online on 21 August 2023, https://doi.org/10.1080/07900627.2023.2238085.

Článek je dostupný zde, přístup k plnému textu článku může záviset na rozsahu předplatného vaší odborné knihovny.

Anotace: Opakující se povodně a sucha v České republice ukazují, že změna klimatu vyžaduje dalekosáhlé změny v hospodaření s vodou. V tomto článku analyzujeme reakce, které se již promítly do české vodohospodářské politiky a legislativy na třech úrovních: strategické, zákonné a ústavní. Nejprve popisujeme podstatné změny, které byly uspokojivě zavedeny do politik a strategických dokumentů na centrální úrovni. Poté sledujeme mnohem méně úspěšný vývoj v zákonech, který se zatím v podstatě omezil na plány pro období sucha a regulaci odběrů vody v době sucha. V hlavní části článku se soustředíme na politické pokusy o konstitucionalizaci ochrany vod v České republice.

Článek v odborném časopise:

BALOUNOVÁ, E. – SNOPKOVÁ, T. Český klimatický zákon – nutnost nebo...? České právo životního prostředí, 1/2023 (67), s. 13–39. 

Plný text celého čísla je dostupný na webu České společnosti pro právo životního prostředí zde. 

Anotace: Více než polovina členských států EU zahrnula do svého právního řádu rámcový klimatický zákon. Podobně přistoupily k řešení změny klimatu také některé mimoevropské státy, mimo jiné Nový Zéland nebo Mexiko. Článek si klade za cíl odpovědět na otázku, zda a proč by měl podobný rámcový zákon vzniknout v České republice a jak toto téma navazuje na historické i aktuální snahy vládních představitelů ČR. Z toho důvodu je věnována pozornost tomu, jaký typ právního předpisu lze za rámcový klimatický zákon považovat, jaký je jeho standardní obsah v jiných zemích a také, jak základní prvky takových zákonů reflektují mezinárodní a evropské závazky států v oblasti klimatu. Vedle toho jsou zohledněny požadavky na zákonodárce, které vyplývají z tzv. klimatických litigací. Závěrem jsou shrnuty důvody podporující přijetí takového zákona.

 

Článek v odborném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. – BALOUNOVÁ, K. Erste tschechische Klimaklage: Schwierigkeiten bei der Ableitung der Klimaschutzverpflichtungen der Tschechischen Republik und die Klimadimension des Menschenrechts auf eine günstige Umwelt. Nachhaltigkeits Recht, 2023, Vol. 3, Issue 2, (July 2023), p. 215–218, https://doi.org/10.33196/nr202302021501.

Článek je dostupný zde, přístup k plnému textu článku může záviset na rozsahu předplatného vaší odborné knihovny.

Anotace: Nedávno bylo v České republice rozhodnuto o první klimatické kauze, v níž spolek žaloval stát za nepřijetí opatření ke snížení emisí skleníkových plynů a k adaptaci na klimatickou změnu. Soud prvního stupně rozhodl ve prospěch žalobců ve věci ochrany klimatu. Nejvyšší správní soud však původní rozsudek zrušill a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Tento článek shrnuje v německém jazyce obsah žaloby a vysvětluje odůvodnění soudu prvního stupně a Nejvyššího správního soudu.

 

Kapitola v knize:

FEIGERLOVÁ, M., Renewables under the scrutiny of international investment law: the feed-in-tariff. In Weishaar, S. E., & de Graaf, K. J. (eds). In The Future of Environmental Law. Ambition and Reality. Edward Elgar Publishing, 2023, s. 141-157, ISBN: 978 1 03531 463 8. 

Kniha je k zakoupení v e-shopu nakladatelství Edward Elgar Publishing zde.

Anotace: Právo životního prostředí se vyvíjí od vyjednávání, přes přijímání environmentálních politik až k prosazování časově vytyčených, měřitelných a dosažitelných cílů pro zajištění udržitelné budoucnosti. Tato kniha analyzuje právní nástroje, které se úspěšně i neúspěšně pokusily dosáhnout požadovaných cílů enviromentální udržitelnosti. Protože nezbytným předpokladem úspěšného řešení klimatické krize je dosažení pokroku v oblasti energetické tranzice, zaměřuje tato kapitola na podporu obnovitelných zdrojů energie v podobě tzv. výkupních cen elektřiny (feed-in-tariff), které investorům garantují ceny na určité období. Pobídky pro obnovitelné zdroje energie a jejich ukončení nebo změna, i když jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy, mohou být v rozporu se závazky státu vyplývajícími z mezinárodních dohod na ochranu zahraničních investic. Kapitola zkoumá rozhodčí nálezy mezinárodních investičních tribunálů, které odmítly nároky zpochybňující  zavedení českého solárního odvodu, a sleduje vývoj v nových mezinárodních investičních dohodách, které se snaží omezit práva investorů vyplývajících ze standardu spravedlivého a rovného zacházení, jenž byl základem zkoumaných investičních nároků. To by mělo zajistit větší jistotu o rozsahu ochrany a omezit investiční nároky vůči státům.

 

Článek v odborném časopise:

SIMON, R. Zvyšování environmentální udržitelnosti prostřednictvím reformy smluvního práva. Jurisprudence, 3/2023 s. 21–26.

Článek je dostupný zde, přístup k plnému textu článku může záviset na rozsahu předplatného vaší odborné knihovny.

Anotace: Evropské spotřebitelské právo bylo původně vytvořeno za účelem posílení vnitřního trhu a blahobytu. Hlavním cílem spotřebitelské legislativy bylo „přispět prostřednictvím dosažení vysoké úrovně ochrany spotřebitelů ke správnému fungování vnitřního trhu“. Od doby, kdy se zvýšilo povědomí o omezených možnostech této planety a klimatických změnách, se však důraz na spotřebitelské zvyklosti v evropském zákonodárství změnil. K zajištění závazků Evropské unie vůči cílům udržitelného rozvoje OSN bylo třeba vybudovat udržitelnější jednotný trh pro podniky a spotřebitele. První balíčky Udržitelné spotřeby a výroby se tedy zaměřovaly pouze na výrobu a pomalu, ale jistě se tomuto trendu otevírá i spotřebitelská legislativa. Nové spotřebitelské směrnice o některých aspektech smluv o prodeji zboží, které měly přepracovat a modernizovat evropské právo o prodeji zboží spotřebiteli, byly prvním krokem k posílení environmentální udržitelnosti spotřeby. Zajištění delší trvanlivosti spotřebního zboží prostřednictvím delší záruční doby a právo požadovat opravu coby nápravu jsou dva cíle zmíněných směrnic, které mají podpořit udržitelnější vzorce spotřeby a oběhové hospodářství. Tento článek bude zkoumat, nakolik k naplnění těchto cílů přispěla česká implementace. Po stručném vysvětlení, proč je podpora udržitelnosti závazným cílem pro evropské i národní legislativy, článek představuje osvědčené národní postupy, které jsou určeny ke zlepšení udržitelnosti prostřednictvím smluvního práva, v jiných evropských zemích a analyzuje, nakolik česká transpozice směrnice 2019/771/EU dosažení těchto cílů zajišťuje.

 

Článek v odborném časopise:

SIMON, R. Ambitious Air Quality Plans, Disappointing Reality. České právo životního prostředí, 3/2022 (65) s. 81–99.

Plný text celého čísla je dostupný na webu České společnosti pro právo životního prostředí zde. Článek je v anglickém jazyce.

Anotace: Podle WHO je znečištění ovzduší největším environmentálním rizikem pro veřejné zdraví. Přesto vykazuje většina členských států EU hluboký nedostatek ambicí při provádění evropského práva a dodržování vlastních národních programů kvality ovzduší. Soudní dvůr EU již konstatoval, že 13 zemí nesplnilo své povinnosti podle směrnice 2008/50/ES o kvalitě vnějšího ovzduší a čistším ovzduší pro Evropu. Přesto nejsou mezi členskými státy patrné žádné zintenzivněné aktivity vedoucí k nápravě. Tento článek argumentuje, že nízká úroveň prosazování národních programů kvality ovzduší je na jedné straně způsobena nedostatkem silných a odrazujících sankcí za porušení na evropské úrovni a na druhé straně rozdělením politických kompetencí mezi konkurující si instituce na národní úrovni. Dále po analýze hlavních evropských a vnitrostátních nedostatků na základě české případové studie navrhuje legislativní změny, které se zdají být k dosažení čistšího ovzduší pro Evropu nezbytné.

 

Článek v odborném časopise:

SIMON, R. Case C-145/20 Porsche Inter Auto and Volkswagen – Manipulated software as a minor lack of conformity? Journal of European Consumer and Market Law, Vol. 12/2023 Issue 2, p. 71–75.

Časopis je dostupný zde, přístup k plnému textu článku může záviset na rozsahu předplatného vaší odborné knihovny.

Anotace: Skandál Dieselgate natrvalo "obohatil" naši národní i evropskou judikaturu. Tato hromadná škoda je rozsáhlá, testuje účinnost vymahatelnosti spotřebitelského práva, ale také hluboce zpochybňuje přiměřenost evropského rámce pro schvalování typů vozidel a na jeho základě prováděného dozoru nad trhem. V létě 2022 SDEU zveřejnil druhou vlnu rozsudků na základě předběžných otázek rakouského Nejvyššího soudu, Zemského soudu v Eisenstadtu a Zemského soudu v Klagenfurtu, které zpochybňují přípustnost následného softwaru nahrazujícího nepřípustný "přepínací software". Dva z nich navazují na dřívější francouzský rozsudek týkající se poruchových zařízení u vznětových motorů, který vykládá nařízení (ES) č. 715/2007 o schvalování typu, a třetí případ, rozsudek C-145/20, odpovídá na zásadní právní otázky týkající se záruky prodeje, zejména na shodu zboží. Po stručném shrnutí věci C-145/20 a použitelného rakouského práva odpovídá tento článek na otázku, zda může spotřebitel důvodně očekávat, že schválené vozidlo filtruje škodlivé emise a zda by montáž zakázaného poruchového systému měla být považována za nepodstatný nesoulad ve smyslu směrnice o prodeji spotřebního zboží (později SCG), pokud kupující nabyl vozidlo, přestože si byl vědom přítomnosti takového zařízení Článek dále argumentuje, že judikatura nemůže nahradit opomenutý dozor nad trhem, a předpovídá třetí vlnu žalob podávaných nevládními organizacemi proti výrobcům vozidel a tržním orgánům za způsobení škody na životním prostředí.

 

Kapitola v knize:

SIMON, R. – HRÁDEK, J. The Impact of the EU Directives 2019/770 and 2019/771 – Czech Republic. IN Alberto De Franceschi and Reiner Schulze (eds.) Harmonizing Digital Contract Law. The Impact of the EU Directives 2019/770 and 2019/771 and the Regulation of Online Platforms. Nomos, 2023, p. 179 – 203.

Kniha je k zakoupení v e-shopu nakladatelství Nomos zde.

Anotace: Kapitola podrobně analyzuje dopady evropské spotřebitelské legislativy na vývoj soukromého práva v České republice. Očekávalo se, že do konce roku 2021 budou členské státy Evropské unie implementovat dvojici směrnic: směrnici o digitálním obsahu a službách a směrnici o prodeji zboží, aby mohly lépe čelit výzvám současného digitálního věku. Český zákonodárce implementační lhůtu nestihl, a z hlediska způsobu transpozice Česká republika následuje cestu těch zemí (např. Německa a Nizozemska), které danou hmotněprávní spotřebitelskou úpravu zahrnuly do svého občanského zákoníku, a to i přes riziko, že se z něj tak stane neustálé "legislativní staveniště" z důvodu stále se měnícího spotřebitelského práva EU. Tento transpoziční přístup nicméně nepochybně zvyšuje dopad celé kodifikace a umožňuje plynulé navázání dalších jejích stavebních kamenů, a zároveň  umožňuje zákoníku řešit budoucí problémy. Je třeba ocenit i jeho snadnější využitelnost pro praxi. 


Článek v impaktovaném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. Building Collective Redress in Europe: Seeking Solutions for the Environment and Climate. European Law Review 1/2023 (48), p. 84–102. 

Článek je v podobě vydavatelského postprintu dostupný zde, s následujícím povinným dodatkem: "This material was first published by Thomson Reuters, trading as Sweet & Maxwell, 5 Canada Square, Canary Wharf, London, E14 5AQ, in European Law Journal as ‘Building Collective Redress in Europe: Seeking Solutions for the Environment and Climate’, Issue 1/2023 (Vol. 48), p. 84-102, and is reproduced by agreement with the publishers."

Anotace: Článek se věnuje kolektivním mechanismům právní ochrany v oblasti životního prostředí. Nástroje tohoto typu jsou součástí evropského unijního práva již několik dekád. Jsou zacíleny na posílení pozice "slabší strany" v litigaci, zvláště ve spotřebitelské a soutěžní oblasti. EU se před časem snažila zavést nástroje kolektivní ochrany rovněž do sektoru životního prostředí, kde jsou známy spíše pod heslem "přístup ke spravedlnosti ve věcech životního prostředí", a spojovány se zvýhodněným postavením environmentálních spolků. Nicméně legislativní ani interpretační pokusy v tomto směru zatím nebyly úspěšné. Článek analyzuje možné důvody tohoto neúspěchu, zkoumá, zda a za jakých podmínek by právo životního prostředí a nově se rozvíjející klimatické právo mohly být vhodnými sektory pro uplatnění mechanismů kolektivní právní ochrany, a na závěr navrhuje oddělené právní řešení škod způsobených osobám (byť v souvislosti s poškozením životního prostředí) a škod způsobených přímo životnímu prostředí.

 

Kolektivní monografie:

MÜLLEROVÁ, H. a kol. Klimatické právo. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2022, 728 s. ISBN 978-80-7676-580-1 (váz.), ISBN 978-80-7676-581-8 (e-pub), ISBN 978-80-7676-582-5 (mobi). S předmluvou Bedřicha Moldana.

Kniha je k zakoupení v tištěné i elektronické podobě v e-shopu nakladatelství Wolters Kluwer zde.

Anotace: Jde o první souborné zpracování oboru klimatického práva v českém jazyce. Je výsledkem dvouleté práce autorek a autorů z Centra pro klimatické právo a udržitelnost a spoluautorů z oborů klimatologie, sociologie, etiky, politologie a ekonomie. Kniha je určena čtenářům z řad kolegů právníků, které zajímá nový obor klimatického práva, studentům i zájemcům z odborné a zainteresované veřejnosti.

Do vydavatelských informací, obsahu a údajů u autorech můžete nahlédnout zde.

 

Článek v odborném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. První česká klimatická  litigace: Prvoinstanční rozhodnutí jako průlom v dovození mitigačních závazků ČR i v doplnění práva na příznivé životní prostředí. České právo životního prostředí 2/2022 (64), s. 12–28.

Text článku si můžete přečíst zde; fulltext celého čísla je dostupný na webu České společnosti pro právo životního prostředí zde.

Anotace: Článek se věnuje rozboru a zhodnocení významu prvoinstančního rozhodnutí Městského soudu v Praze v případu první české klimatické žaloby, které bylo vydáno v červnu 2022, a jímž soud žalobcům z velké části přisvědčil v tom, že dosud přijatá česká klimatická opatření jsou nedostatečná a v rozporu s Pařížskou dohodou. Text v první části ukazuje, jaké slabiny má dosavadní přístup českých vládních orgánů ke klimatické politice. Ve druhé části se věnuje argumentaci soudu ohledně dovození povinnosti ČR snižovat emise skleníkových plynů. Ve třetí části předkládá doplnění soudu k dosavadní intepretaci základního práva na příznivé životní prostředí, především o jeho klimatickou dimenzi.

 

Článek v impaktovaném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. – AČ, A. The First Czech Climate Judgment: A Novel Perspective on the State’s Duty to Mitigate and on the Right to a Favourable Environment. Climate Law. 3–4/2022 (12), s. 273–284. ISSN: 1878-6561. Fulltext je dostupný na webu časopisu zde (přístupy k plným textům elektronických zdrojů zajišťují v rámci předplatného odborné knihovny).

Anotace: Článek nejprve uvádí kontext ohledně snižování emisí skleníkových plynů v ČR a české klimatické politky, poté shrnuje podanou klimatickou žalobu, a ve své hlavní části se pak věnuje rozboru hlavních argumentů soudu v oblasti dovození povinnosti ČR snižovat emise a rozšíření ústavního práva na příznivé životní prostředí o klimatickou dimenzi. 

 

Článek v odborném časopise:

SNOPKOVÁ. T. Změna klimatu a územní plánování. České právo životního prostředí, 4/2021 (62), s. 101-121. Text celého čísla je dostupný zde.

Anotace: Článek se v úvodní části zabývá významem územního plánování ve vztahu k nutnosti řešení dopadů klimatické změny. Dále se zabývá strukturou nástrojů územního plánování, konkrétně územně plánovací dokumentací, a dále aspekty jejího hierarchického uspořádání ve světle stávajícího a nového stavebního zákona. Reflektuje potřebu přípravy některých mitigačních a adaptačních opatření v celorepublikových souvislostech a hodnotí připravenost legislativního zakotvení územního plánování z hlediska reakce na změnu klimatu prostřednictvím cílů a úkolů územního plánování.

 

Příspěvek ve sborníku:

BALOUNOVÁ, E. Plní Evropská unie své závazky z Pařížské dohody? Zamyšlení nad cíli pro rok 2030. [Is the European Union in line with the Paris Agreement? Assessment of the EU’s 2030 Climate Targets.] Cofola 2021. Sborník příspěvků mladých právníků, doktorandů a právních vědců. Část 3.. Brno: Masarykova univerzita, 2021 - (Janovec, M.; Malý, J.; Šíp, J.; Pohl, J.; Zahradníčková, M.), s. 298-325. ISBN 978-80-210-8628-9. Dostupné zde.

Anotace: V rámci Zelené dohody pro Evropu Evropská unie avizovala navýšení svého cíle pro snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 a revizi směrnic o obnovitelných zdrojích energie a energetické účinnosti. Cílem tohoto příspěvku je analyzovat klimatickou politiku EU s důrazem na tyto tři oblasti ve světle závazků plynoucích z Pařížské dohody, které je EU smluvní stranou. Ačkoliv závazky plynoucí z této dohody jsou převážně procesního charakteru, dohoda stanoví i určité právně nezávazné materiální požadavky na příspěvky smluvních stran.

 

Kapitola v knize:

FEIGERLOVÁ, M. Human Rights Responsibilities of Corporations and Climate Change: Carbon Majors Inquiry. 70th anniversary of the European Convention on Human Rights. Praha: Univerzita Karlova, 2021 - (Šturma, P.; Tymofeyeva, A.), s. 86-94. ISBN 978-3-946915-66-9. Knihu lze koupit zde.

Anotace: The celebration of the 70th anniversary of the ECHR provides an opportunity to reflect on the business and human rights debate which has been slowly progressing over the last decade and appears to be aspiring at new dimensions, not only in the context of climate change. A draft treaty on responsibility of transnational corporations with respect to human rights is being debated under the auspices of the UN Human Rights Council. At the same time, the Philippines Commission on Human Rights, after a four year inquiry on the impact of climate change on the human rights of the Filipino people, concluded that the biggest oil companies (Carbon Majors) could be found legally and morally liable for human rights violations arising from the impacts associated with climate change. The report of the Commission is yet to be published but based on pleadings of the petitioners and amici curiae briefs submitted in support of the petition it can be already analysed what arguments alleging corporations’ accountability for the human rights harms caused to Filipino citizens as a result of climate change were applied. The article reflects on the inquiry and considers the use of human rights in lawsuits against fossil fuel corporations raised in the context of climate change.

 

Článek v odborném časopise:

FEIGERLOVÁ, M. The Modernizartion of the Energy Charter Treaty to Enable Climate Action. Czech Yearbook of Public & Private International Law, 2021, Vol. 12, pp. 383-397, ISSN 1805-0565. Dostupné zde.

Anotace: Negotiations on the modernization of the Energy Charter Treaty are currently undergoing at the initiative of the EU, all the while some EU member states are being sued for violation of this treaty arising from measures adopoted by their governments to meet climate change objectives. The alignment of the treaty with the Paris Agreement is one of the main points of the reform. The article discusses the proposed amendments aimed at turning the Energy Charter Treaty into a climate-friendly agreement and evaluates the suitability of the reform elements for achieving climate goals and how the EU proposal impacts both carbon intensive and clean energy investments.

 

 

Příspěvek ve sborníku:

SNOPKOVÁ, T. Nástroje oběhového hospodářství v České republice. Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej online konferencie Bratislavské právnické fórum 2021. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, Právnická fakulta, 2021, s. 70-77. ISBN 978-80-7160-605-5. Dostupné zde.

Anotace: Příspěvek mapuje již dosažený stav v České republice, pokud jde o nástroje oběhového hospodářství. Reflektuje nástroje legislativní, které reprezentuje zejména balíček oběhového (odpadového) hospodářství schválený v prosinci 2020. Dále charakterizuje nástroje koncepčního charakteru, nástroje ekonomické, nástroje na komunální úrovni, nástroje informační a vzdělávací a též nástroje na dobrovolné úrovni, které regulují oběhové hospodářství. Přes zavedení řady opatření k podpoře uplatnění oběhového hospodářství však zůstává otevřeno mnoho výzev k dalšímu řešení. Zdůrazněny jsou zejména požadavky na přeměnu na úrovni měst a obcí a dále též na úrovni spotřebitelů.

 

Článek v odborném časopise:

FEIGERLOVÁ, M., SNOPKOVÁ, T., Zrušení závěrů o BAT pro velká spalovací zařízení – brzda vysoké úrovně ochrany životního prostředí? České právo životního prostředí, 2/2021 (60), s. 37-56. Dostupné zde.

Anotace: Cílem zákona o integrované prevenci je dosáhnout vysoké úrovně ochrany životního prostředí jako celku. Hlavním nástrojem integrované prevence je používání nejlepších dostupných technik (tzv. BAT). Úřady odpovědné za vydávání integrovaných povolení musí v podmínkách povolení vycházet ze závěrů o nejlepších dostupných technikách. V roce 2017 byly na úrovni EU přijaty závěry o BAT pro velká spalovací zařízení ve formě prováděcího rozhodnutí Evropské komise. Nicméně v lednu 2021 Tribunál EU výše uvedené rozhodnutí, kterým se stanoví závěry o BAT, zrušil v rámci řízení Polsko v. Komise (případ T-699/17). V rozsudku nařídil, že závěry o BAT zůstávají v platnosti až do vstupu v platnost nového prováděcího rozhodnutí, které nahradí závěry o BAT, nejpozději však do 27. ledna 2022. Článek pojednává o povaze BAT, resp. závěrů o BAT, v kontextu integrované prevence, a to jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých států, a posuzuje praktické důsledky rozhodnutí o zrušení.

 

Článek v odborném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. Ochrana klimatu proti ochraně přírody? Hmotněprávní východiska pro řešení kolizí na příkladu větrných elektráren. České právo životního prostředí, 2/2021 (60), s. 14–35. Článek je dostupný zde.

Anotace: Ke kolizím protichůdných zájmů dochází nejen mezi udržitelnými a neudržitelnými přístupy, ale i mezi různými zájmy v oblasti udržitelnosti. Příkladem jsou negativní dopady umisťování a provozu větrných elektráren na některé zájmy chráněné v rámci ochrany přírody, konkrétně na ochranu ptáků, ochranu druhů a stanovišť a ochranu krajinného rázu. Článek zkoumá, jaký stupeň ochrany současná podoba právního zakotvení uvedeným zájmům propůjčuje, a tedy jaká východiska z této hmotněprávní ochrany vyplývají pro následné řešení kolizí v jednotlivých případech. Dochází k závěru, že zkoumané zájmy v oblasti ochrany přírody požívají na základě evropského unijního práva i českého práva vysokého stupně ochrany, který umožňuje schválit zásah do nich pouze při splnění vymezených podmínek. Umístění větrné elektrárny je přitom právě takovým zásahem. Vysoká intenzita ochrana je tedy v případě zájmů v ochraně přírody pravidlem, umožnění jejího prolomení pouze výjimkou. Naproti tomu v případě větrných elektráren nelze hovořit o „ochraně“ zájmu na jejich umisťování a provozování, nýbrž pouze o jejich o podpoře. Z jejich právního zakotvení nevyplývá žádné jejich upřednostnění před jinými zájmy. Kolize mezi zájmem na rozšiřování počtu zařízení pro výrobu větrné energie a zájmy ochrany přírody tak nemají povahu kolizí rovnocenných zájmů.

 

Článek v odborném časopise:

SNOPKOVÁ, T. Právo na vodu a aktuální tendence k posílení ochrany vody v ústavněprávní rovině českého práva. Právník 7/2021, roč. 160,  s. 565-579. Článek je dostupný zde.

Anotace: V České republice je věnována intenzivní pozornost zakotvení zvláštní ústavní ochrany vody a ústavního práva na vodu. Tyto snahy jsou reakcí na změny spočívající ve snížení počtu srážek, zvýšení období sucha a prognózy vyplývající z modelů klimatických změn. Od roku 2019 byly v tomto směru předloženy již čtyři poslanecké návrhy, jejichž společným motivem je zvýšená ochrana vody a prioritizace veřejného zájmu na ochraně vod. Dva z návrhů přinášejí výslovné ústavní zakotvení práva na pitnou vodu, respektive práva na přístup k vodě. Voda je omezeným přírodním zdrojem a zároveň složkou nezbytnou pro život současných i budoucích generací. Důvodem pro využití roviny ústavního práva může být to, že jde o celospolečenský zájem, jemuž ústavní zakotvení zajistí stabilitu a podpoří další kroky státu. Otevření tématu ochrany vody na ústavní úrovni významným způsobem zdůrazňuje potřebu její ochrany, není však samo o sobě dostačujícím řešením. Kromě toho je třeba důsledně zvažovat, jaká konkrétní opatření by se měla do ústavní úrovně promítnout a jaké cíle je vhodné v této rovině prosazovat. Předložené poslanecké návrhy na jedné straně reflektují vybrané požadavky mezinárodně uznaného práva na vodu, na druhé straně však přinášejí některé problematické prvky, jejichž objasnění by mělo být součástí širší veřejné diskuse.

 

Článek v odborném časopise:

MÜLLEROVÁ, H. Klimatická změna a snahy o rozšiřování lidských práv v čase a prostoru. Právník 7/2021, roč. 160,  s. 549-564. Článek je dostupný zde.

Anotace: Článek se věnuje tématu aplikovatelnosti nástrojů lidských práv k ochraně před negativními dopady klimatické změny. Východiskem zkoumání jsou poznatky, jež byly ohledně lidskoprávních závazků států dovozeny mezinárodními soudy pro oblast ochrany životního prostředí. Autorka identifikuje hlavní obtíže, které pro uplatnění lidskoprávních nástrojů na dopady klimatické změny vyplývají z jejího specifického charakteru, zejména z globální povahy příčin klimatické změny dané kumulací antropogenních emisí skleníkových plynů, pocházejících od obrovského množství aktérů státní i nestátní povahy, a přirozených zdrojů těchto emisí, a z nerovnoměrného geografického rozložení a různorodosti jejích následků. Poté se text blíže zaměřuje na dva vybrané problematické body propojování lidských práv a klimatické změny: na problém časového odstupu mezi příčinami a následky klimatické změny, který vede k úvahám o potřebě zohlednit v konceptu lidských práv zájmy budoucích generací, a na problém přeshraniční povahy dopadů vypouštění emisí skleníkových plynů; ten podněcuje k úvahám o překonání dosavadního omezení lidskoprávních závazků na území státu, respektive výkonu jeho jurisdikce. U obou problémů je zkoumán dosavadní stav jejich teoretického rozpracování a soudní interpretace, zejména s důrazem na hledání budoucích řešení.

 

Článek v odborném časopise:

FEIGERLOVÁ, M. Responsibility of Transnational Corporations under the Draft International Treaty on Business and Human Rights in General and in the Face of Climate Change. In Czech Yearbook of Public & Private International Law, 2020, Vol. 11, str. 475-490, ISSN 1805-0565, ISBN 978-80-87488-38-6. Článek je dostupný zde.

Anotace: Článek se zabývá návrhem závazné smlouvy o byznysu a lidských právech. Popisuje hlavní principy navrhovaného instrumentu (věcnou a osobní působnost, právní závaznost dokumentu, odpovědnost společností) a úskalí jeho přípravy (ve stavu přepracovaného návrhu ze dne 16.7.2019) s dílčí reflexí na zohlednění požadavků ochrany změny klimatu. Na transnacionální  společnosti je nahlíženo jako na hlavní původce světových emisí skleníkových plynů s nemalým podílem na degradaci životního prostředí. Navrhovaná mezinárodní úmluva by měla dle jeho autorů zajistit dodržování lidských práv nadnárodními korporacemi. Návrh ve znění z roku 2019 nicméně postrádá dostatečné záruky pro dosažení tohoto cíle a ustanovení reflektující boj s klimatickou změnou a udržitelný rozvoj.

 

Článek v odborném časopise:

BALOUNOVÁ E. Úvod do klimatické litigace: globální přehled. In: České právo životního prostředí. 2020, č. 57, s. 12 až 40, ISSN 1213-5542. Časopis je dostupný ke stažení zde.

Anotace: Článek se zabývá fenoménem klimatického soudní řízení ve světě. Úvodní část je věnována teorii: jsou naznačeny některé teoreticko-právní otázky, role lidských práv, členění litigací, jejich úspěšnost, či vývoj v čase. Stěžejní částí je přehled nejvýznamnějších případů: přes litigace v USA či Evropě, po žaloby v rozvíjejících se zemích, až po případy u mezinárodních soudů a orgánů. Jsou představeny nejen žaloby proti vládám, ale i proti soukromým společnostem a jednotlivým záměrům (př. rozšiřování letišť).

 

 

Příspěvek ve sborníku: 

MÜLLEROVÁ, H. Několik poznámek k formování klimatického práva. In Vplyv klimatickej zmeny na právny poriadok. Bratislavské právnické fórum 2020, Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie 6.-7. februára 2020. Univerzita Komenského v Bratislavě, Právnická fakulta, 2020, s. 12–20. ISBN 978-80-7160-565-2.  Kompletní sborník ze sekce Vliv klimatické změny na právní řád je dostupný na tomto linku, příspěvek ve formátu pdf je ke stažení zde.

Anotace: Příspěvek poukazuje na specifika problematiky klimatické změny, jejích příčin a následků, z hlediska nároků na právní regulaci. Uvažuje, zda klimatické právo je samostatným oborem práva a shrnuje mimoprávní a právní specifika této nové oblasti právní úpravy. 

 

  

Kapitola v kolektivní monografii:

MÜLLEROVÁ, H. – KŘÍŽOVÁ, B. Ochrana půdy v souvislosti se změnou klimatu podle IPCC a v klimatické politice ČR. In Tkáčiková, J., Vomáčka, V., Židek, D. a kol. Půda v právních vztazích – Aktuální otázky. Masarykova univerzita, Brno 2020, s. 211-229, ISBN 978-80-210-9696-7 (online). Celá publikace je dostupná  na tomto linku, kapitola je ve formátu pdf ke stažení zde.

Anotace: Příspěvek představuje obsah zprávy panelu IPCC o vztahu mezi klimatickými změnami a nakládáním s půdou ze srpna 2019. Poté hodnotí plánovanou ochranu půdy podle klimatické politiky ČR ve světle poznatků této zprávy v obecné rovině a na příkladu ochrany půdy proti erozi, a uvažuje o některých  právních opatřeních, která by měla být zavedena.