Komentujeme

Zamyšlení nad pandemií covid-19 z pohledu právní ochrany životního prostředí a klimatu

Eva Balounová

Publikováno 5. 5. 2020

Pokud se v současné době v médiích píše o souvislostech mezi pandemií covid-19 a životním prostředím, nejčastěji je poukazováno na úbytek emisí skleníkových plynů a čistší ovzduší, případně na návrat k jednorázovým plastům; tomu se ostatně věnujeme i my v prvním čísle našeho Newsletteru. Hlubší pohled na tuto problematiku však ukazuje, že je daleko komplikovanější a odkrývá někdy až nečekané souvislosti. Tento článek chce nejprve na příkladech z oblasti ochrany živočichů a ochrany ovzduší ilustrovat, že vztahy mezi pandemií a životním prostředím jsou obousměrné, totiž nejen že opatření na potlačení nemoci v globálním měřítku mají dopady na stav životního prostředí, ale rovněž že některé slabiny v dosavadní právní ochraně těchto složek mohly spolupůsobit jako faktory k masivnějšímu šíření nemoci. Druhá část článku se pak věnuje současné poněkud ožehavé diskusi o tom, jakou podobu mají mít opatření k opětovnému nastartování ekonomik a jaký bude v té souvislosti osud dosavadních snah o intenzivnější ochranu klimatu a životního prostředí, reprezentovaný v EU zejména Zelenou dohodou pro Evropu (European Green Deal).

Onemocnění covid-19 pochází jako mnoho jiných onemocnění ze zvířecí říše, jedná se o tzv. zoonózu. Virus SARS-CoV-2 pochází pravděpodobně z netopýrů – letounů, na člověka se ale možná přenesl nepřímo, přes mezihostitele, kterým mohl být v tomto případě luskoun, jedna studie ukazuje na toulavé psy. V minulosti se na člověka již přenesl virus SARS-CoV nepřímo z netopýrů přes mezihostitele, kterým byly cibetkovité šelmy, nebo virus MERS-CoV, kdy mezihostitelem byli velbloudi. Po epidemii SARS v roce 2002 rozsáhlý výzkum vedl ke zjištění, že koronaviry u netopýrů mají potenciál přenosu na člověka.

Přenos těchto nemocí na člověka a jejich šíření v populaci souvisí mimo jiné se změnou životního stylu, globalizací a tím, jak člověk zachází s životním prostředím. Odlesňování, ničení původních stanovišť druhů, pronikání hlouběji do pralesů a dalších území, společně s někdy krutým zacházením se zvířaty, urbanizací, rostoucími městy, přelidněnými chudými částmi velkých měst, špatnou hygienou a pohybem lidí po celé zeměkouli, mohou být důležitými faktory šíření nemoci.

Z právního pohledu je zajímavé to, že asijské druhy luskounů (Pholidota), jsou vedeny Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) jako druhy kriticky ohrožené, jeden jako ohrožený. Všech osm druhů luskounů je uvedeno v příloze I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (úmluva CITES), to znamená, že jako na druhy, které jsou ohroženy vyhubením, se na ně vztahuje nejpřísnější regulace a mohou být předmětem obchodu pouze na základě povolení udělovaného ve výjimečných případech. Čína je smluvní stranou této úmluvy. Nicméně, v Asii a Africe jsou luskouni velice žádanou komoditou (nejvíce v Číně a Vietnamu), jedná se v současnosti o nejvíce nezákonně obchodované zvíře. Odhaduje se, že za posledních deset let bylo upytlačeno až milion luskounů a přibližně dvacet tun těchto zvířat a jejich částí je každý rok předmětem nelegálního mezinárodního obchodu.

Čína v návaznosti na covid-19 zakázala obchod s divokými zvířaty a jejich konzumaci. Tento zákaz není zcela důsledný, i tak ho odborníci vítají.

V návaznosti na zprávy o tom, že covid-19 pochází původně z netopýrů a byl na člověka přenesen prostřednictvím luskounů či jiných živočichů, panují obavy o to, aby nedocházelo k vybíjení těchto živočichů. Např. sekretariáty Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva), Dohody o ochraně populací evropských netopýrů (EUROBATS) a Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA) vydaly společné stanovisko, kde upozorňují na prospěšnost netopýrů a zdůrazňují, že neexistuje žádný důkaz, že by netopýři přímo infikovali člověka nemocí covid-19. Netopýři jsou chráněni podle českého právního řádu i podle mezinárodních úmluv (zejména na evropské úrovni).

Médii rovněž proběhly zprávy o tom, že v důsledku karanténních opatření se některá zvířata vrací na místa, která byla dříve vyhrazena lidem. Některé z těchto zpráv se ukázaly jako falešné, některé mohou být pravdivé. V tomto ohledu je zajímavé to, že karanténní opatření mohou zvýšit výskyt pytláctví. Odliv turismu a ekonomická krize mohou také ohrozit chráněné druhy zvířat, jelikož ochrana mnoha z nich spočívá v ochraně před pytláctvím a odehrává se prostřednictvím parků, které jsou na turismu závislé (například safari parky v Africe).

Druhou oblastí, která si zaslouží pozornost, jsou souvislosti mezi znečištěním ovzduší a nemocí covid-19. Vědci potvrdili, že vystavení jedince znečištění ovzduší před onemocněním covid-19 zhoršuje průběh tohoto onemocnění. Rovněž v místech, kde je větší znečištění ovzduší, se virus rychleji a snadněji šíří, jelikož se může přenášet i za pomocí prachových částic.

V oblasti ochrany ovzduší existuje kromě mezinárodních úmluv významná právní úprava Evropské unie, velmi problematické je však její dodržování. Evropská komise jen v roce 2019 zahájila 71 řízení o porušení unijního práva (infringement procedure) s členskými státy z důvodu špatné kvality vzduchu. Tato pandemie jen potvrzuje, že znečištění ovzduší je obrovský problém. I bez covid-19 kvůli znečištěnému ovzduší umírá předčasně mnoho lidí, v roce 2016 to bylo jen v ČR přes deset tisíc lidí, v celé Evropské unii přes čtyři sta tisíc. Globálně mluvíme až o 4,9 milionu předčasných úmrtí ročně (tento údaj je pro rok 2017). Překračování limitů kvality ovzduší pro oxidy dusíku a polétavý prach je dlouhodobým a trvajícím problémem.

V současnosti lze pozorovat, že vlivem karanténních opatření klesá (zejména v pandemií nejhůře postižených místech) koncentrace oxidu dusičitého v ovzduší a tím k jeho zlepšení. Lokálně došlo také k poklesu emisí oxidu uhličitého, celosvětově však nebyl výrazný pokles zatím zaznamenán, koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší nadále stoupá. Nicméně, i kdyby vlivem opatření došlo k poklesu skleníkových plynů, tento efekt je pouze přechodný. Současná nízká cena ropy (nebo snad přímo zhroucení trhu s ropou) a klesající cena emisních povolenek jsou další faktory, které musíme brát v úvahu. Historie ukazuje, že pokles emisí v krizích byl vždy pouze krátkodobý a byl následován opětovným strmým růstem.

Pokud se nyní podíváme na to, jaké dopady může mít současná zdravotní krize na budoucí ochranu životního prostředí a klimatu, je zde na prvním místě obava, že tato krize může být zneužita k prosazení environmentálně sporných opatření nebo ke snížení či odložení dosavadních environmentálních cílů.[1] Taková opatření mohou být představena vládami států, může jít ale například i o lobbing soukromých společností. Zástupci automobilového průmyslu již zaslali předsedkyni Evropské komise dopis, kde vyzývají k uvolnění cílů pro snižování emisí v tomto odvětví (ovšem některé společnosti se vyjádřily pro zachování těchto cílů). Rovněž letecké společnosti již požadují odklad politik snažících se regulovat emise v tomto odvětví.

Již nyní je jasné, že některé iniciativy deklarované v Zelené dohodě pro Evropu budou zpožděny (již došlo ke zpoždění Strategie od zemědělce ke spotřebiteli nebo Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030, nicméně toto zpoždění má být pouze v řádu týdnů, nikoliv měsíců). Konkrétně se momentálně uvažuje o odložení vydání 8. akčního programu pro životní prostředí, nové strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu, nové strategie EU v oblasti lesnictví nebo iniciativ pro udržitelná paliva a Zelený námořní prostor. Evropská komise i nadále uvádí, že zelená ekonomika zůstává prioritou a tomu může napomoci i předsednictví Německa v druhé části roku 2020. Například větrné elektrárny na moři budou pravděpodobně jednou z jeho priorit i přes krizi covid-19. Některé iniciativy plánované v Zelené dohodě mohou koneckonců významně přispět k obnově ekonomiky (např. plánovaná renovační vlna).

Ekonomická obnova a to, jak se k ní státy i nadnárodní společenství typu Evropské unie postaví, se jeví z hlediska budoucí právní ochrany životního prostředí a klimatu jako vůbec nejdůležitější. V tomto ohledu jsme zaznamenali výzvu ministrů třinácti členských států k tomu, aby zelená politika byla centrálním hnacím motorem v tomto oživení. K této iniciativě se nadále přidávají další členské státy Evropské unie (např. Slovensko jako první zástupce Visegrádské čtyřky) a na úrovni Evropského parlamentu byla vytvořena neformální aliance „Green recovery alliance“ v čele s předsedou výboru pro životní prostředí Pascalem Canfinem, ke které se přidaly i významné evropské společnosti (např. Ikea). Na potřebě „zohlednění aspektu ekologické transformace“ při cestě z krize se koneckonců shodla i březnová Evropská rada. V Evropském parlamentu však byly slyšet i hlasy vyzývající k odložení zelené agendy ve světle současné krize; nebylo jich ale mnoho, jelikož Evropský parlament odhlasoval usnesení požadující, aby Evropská komise předložila balíček k obnově, jehož jádrem bude Zelená dohoda pro Evropu a digitální transformace za účelem nastartování ekonomiky. Frans Timmermans, první místopředseda Evropské komise, k tomu poznamenal, že Zelená dohoda pro Evropu není luxus, nýbrž „záchranné lano k úniku z koronavirové krize.“

V některých státech již myšlenka takovéto „zelené obnovy“ nabývá konkrétnějších obrysů. Například ve Finsku byla v polovině dubna jmenována pracovní skupina pro přípravu návrhů na udržitelné zotavení z hlediska klimatu a životního prostředí, která má navrhnout taková opatření pro obnovu ekonomiky, která budou brát v potaz také klimatickou krizi a úbytek biologické rozmanitosti.  Rakousko zase plánuje podpořit Austrian Airlines s cílem snížení jejich uhlíkové stopy.

Konečně, srovnávat krizi covid-19 a krizi environmentální a klimatickou je obtížné, ačkoliv někteří upozorňují na shodné rysy (předčasná úmrtí lidí, výrazný dopad na celosvětovou ekonomiku). Jedno srovnání se však nabízí: jsou to varování vědců, která tyto krize doprovází. Vědci upozorňovali na nebezpečí přenosu koronavirů z netopýrů na člověka, stejně tak dlouhodobě upozorňují na nutnost předcházet klimatické změně, úbytku biologické rozmanitosti apod.

V současnosti se objevují apely vědců na zelenou obnovu ekonomiky. Například Ústav výzkumu globální změny AV ČR vyzývá, abychom nepodlehli vábení a slibům o rychlém návratu k „bezprecedentní konzumní ekonomice a ignorování stavu a vývoje životního prostředí planety Země.“ Tato výzva požaduje neodmítání již přijatých závazků o zmírňování důsledků globální změny klimatu a vyzývá k maximalizaci pobídek, podpory a intenzivnímu vývoji nízkouhlíkových a chytrých technologií a zdůrazňuje, že tato opatření rozhodně nejdou proti ekonomickému rozvoji.

Doufejme tedy, že v České republice bude umožněna diskuze, která bude brát možnost zelené obnovy vážně a věcně a bude založena na kvalitních informacích a faktech, ne pouze na dojmech, že zelená ekonomika se nevyplácí a brzdí nás v cestě za kvalitnějším životem. Koneckonců již teď je jasné, že letos budeme opět čelit velkému suchu a letošní rok je znovu neobyčejně teplý.

Závěrem lze shrnout, že krize covid-19 odkrývá některé slabiny v právu životního prostředí a v jeho prosazování, a ukazuje také, že postoj k ochraně životního prostředí a klimatu bude klíčovou otázkou v následující obnově ekonomiky. Plán Evropské komise Zelená dohoda pro Evropu může přinést potřebnou finanční podporu k oživení ekonomiky ekologickým směrem. Stávající situace je samozřejmě vážná, ale změny směrem k ekologičtějšímu zemědělství, revitalizaci krajiny, zatepleným budovám, ekologičtější energetice, úspoře vody, čistšímu ovzduší a životnímu prostředí, dostupné veřejné dopravě a čistším automobilům, mohou být příležitostí i z ekonomického hlediska. Pandemie covid-19 nám mimo jiné ukazuje, jak je ochrana životního prostředí a klimatu pro naši budoucnost důležitá..

[1] Tyto snahy buď mohou využívat toho, že mediální prostor je zaplněn zprávami o covid-19 (tzv. „pod rouškou koronavirové krize“) nebo přímo zdůvodňovat svoji nezbytnost situací způsobenou covid-19 („pod záminkou koronavirové krize“).