Ústavní soud, fakta a vědecké poznání
Text se zabývá problémem, před kterým ústavní soudy (včetně Ústavního soudu ČR) stojí čím dál častěji – totiž že ústavní soudy bývají konfrontovány se složitými empirickými otázkami a nalezení odpovědí na ně je nezbytným předpokladem řádného ústavního přezkumu. Může se jednat jak o přezkum normativních právních aktů (např. při aplikaci testu proporcionality), tak i o přezkum legislativní nečinnosti (např. pokud jde o klimatické žaloby). Řešení těchto problémů má více rovin. Na základní úrovni je vhodné, aby ústavní soudy (respektive specificky Ústavní soud ČR) k empirickým otázkám přistupovaly disciplinovaně a ustáleně. K tomu ovšem mohou efektivně využívat procesní prostředky, které jim jsou k dispozici (provádění důkazů, výslechy expertů, ústní jednání). Ani vhodné nastavení přístupu k základním otázkám však neřeší všechny problémy. Ty mohou vyvstat například v souvislosti s hledáním odpovědí na skutečně složité empirické otázky. Jakkoliv je určitá míra nejistoty přítomna vždy, v některých situacích je tak výrazná, že tento aspekt věci vystupuje do popředí. Článek zmiňuje kontexty pandemie covidu-19 a klimatických žalob. Analyzované příklady naznačují, že vhodnou reakcí je určitá forma poloprocesního přezkumu. V jeho rámci soud zkoumá, jak stát či jeho určitý orgán pracuje s fakty a vědeckým poznáním. Jeho úsudek pak soud nenahrazuje svým vlastním, ale zároveň dohlíží na to, aby uvážení státu nepřekročilo míru, která je s ohledem na empirickou nejistotou nutná.