Vztah předsedy soudu a soudce z hlediska evidence pracovní doby, kontroly docházky a poskytování pracovních benefitů soudcům a faktické rozdíly v postavení soudců v rámci soudní soustavy
Téma příspěvku souvisí s případem projednávaným u Okresního soudu v Lounech, v jehož rámci se soudci Okresního soudu v Děčíně domáhají žalobou doplacení stravenkového benefitu („stravenky“). V rámci řízení byly postupem podle zákona o svobodném přístupu k informacím adresovaným všem soudům v České republice zjištěny skutečnosti svědčící o odlišném faktickém postavení jednotlivých soudců. Předmětem zájmu článku je otázka rozvržení pracovní doby soudců a její evidence a možného nastavení podmínek poskytování pracovních benefitů. Na pohled dílčí a úzká otázka se týká podstaty vztahu soudce a funkcionáře soudu, respektive otázky, kam až může předseda soudu zajít, pokud jde o vymezení pracovních podmínek soudců. Tematika na první pohled velmi úzce zaměřená vyvolala určitý mediální zájem, primárně však vzbudila diskuzi uvnitř justice. Z úzkého pohledu se totiž zmíněné soudní řízení zabývá posouzením předpokladů vzniku nároku na „stravenku,“ z obecného pohledu jde však o zodpovězení otázky, do jaké míry se pozice soudce blíží zaměstnanci v pracovním poměru. Na základě provedeného šetření se ukazuje, že faktické rozdíly mezi soudy jsou významné, primárně se liší pozice soudců okresních soudů a soudců vyšších stupňů. Účelem článku je primárně informovat o odlišnostech, poukázat na neudržitelnost vrchnostenského pojetí vztahu funkcionářů soudů a soudců a rovněž dát soudcům možnost nahlédnout vlastní situaci a poskytnout jim argumentační podporu k narovnání pracovních podmínek. Obecným cílem je posílit prvky justice akcentující samostatnost, dospělost a sebevědomí jejích aktérů.