Restorativní justice pohledem české veřejnosti
Restorativní justice je v českého trestním právu poměrně novým tématem rozdělujícím teoretiky i praktiky zejména v oblasti praktické využitelnosti při řešení trestných činů. Jednou z aktuálních otázek je vymezení restorativní justice v širším kontextu trestního práva. Dlouhodobě se vedou diskuse, v jakých případech je účelné aplikovat restorativní cestu a co je případným limitujícím faktorem těchto možností. Obecně je přijímáno, že nějaká forma restorace je schůdná pouze ve specifických případech, což se poté odráží v nepříliš častém užití těch trestněprávních institutů, které vyjadřují restorativní hodnoty. Co jsou ony specifické případy, však není dostatečně zodpovězeno. Autoři zkoumají tento problém optikou české veřejnosti, jejíž účast je stěžejní pro jakékoliv restorativní snahy a jejich legitimitu. Na základě dat získaných z vlastního reprezentativního výzkumu české veřejnosti jasně vyplynulo, že podpora restorativní myšlence je poměrně velká a souvisí s informovaností o těchto možnostech. Nejedná se však o bezpodmínečnou podporu, ale předpokládá se určitá forma limitace. Na základě dat uvádí autoři typologii trestných činů a přidružených faktorů, u kterých je nejširší podpora veřejnosti na užití restorace.