Neurotechnologies and Their Use as Evidence in Legal Proceedings
Czech original: Neurotechnologie a jejich užití jako důkazních prostředků
This article addresses neurolaw, i.e., new neurotechnologies and the possibilities of their use, along with their practical and theoretical implications within the existing legal discourse. It is evident that the development of neuroscience has led to a fundamental shift in thinking about free will, which has affect¬ed the very essence of how we think about law itself. However, in addition to this profound disruption of the existing theoretical paradigm, there are also questions concerning the practical use of neurotechnological evidence in court proceedings, the legitimacy of such use, and the potential problems associated with it. At the same time, there are serious objections to the application of neurotechnologies in law. There are groups of neuroskeptics who believe that the fusion of neuroscience and law will bring no real benefits. On the other hand, there are several neurooptimists who would broadly adopt neurotechnologies, regardless of the theoretical and practical problems they may create. These neurooptimists mostly come from the ranks of neuroreductionists, who reduce a person’s mental states to mere neural activity in the brain. In this article, we align ourselves with what is probably the most widespread group – the neurorealists – who recognize that neuro¬science is inevitably entering, and will continue to enter, the legal domain. However, it must be kept in mind that we still do not fully understand how the brain influences consciousness and, consequently, how this affects our actions, including illegal behavior. This article presents some basic questions and problems in neurolaw, particularly those related to general liability, culpability, and the assessment of sanity.
Czech original: Tento článek se zabývá právními aspekty nových neurotechnologií, neurovědeckými poznatky v oblasti práva a snaží se analyzovat teoretické i praktické dopady užití neurotechnologií v rámci stávajícího právního diskurzu. Je zřejmé, že s rozvojem neurověd došlo k zásadnímu obratu v uvažování o svobodě vůle, což ovlivnilo samu podstatu uvažování o právu jako takovém. Vedle tohoto zásadního nabourání stávajícího teoretického paradigmatu lze mluvit i o otázkách praktického využití neurotechnologických důkazů v rámci soudních řízení a o oprávněnosti jejich užití, případně o problémech s takovým užitím spojených. Proti užití neurotechnologií v právu se objevují závažné námitky. Existují zde skupiny neuroskeptiků, kteří se domnívají,
že spojení neurověd a práva nepřinese žádné profity. Na druhou stranu zde existuje také množství neurooptimistů, kteří by neurotechnologie využívali v široké míře, bez ohledu na problémy, které se v praxi i v teorii objevují. Většinou vycházejí z řad neuroredukcionistů, kteří redukují mentální stavy osoby na pouhé zjištění neurálních mozkových aktivit. V rámci tohoto článku se ztotožňujeme se zřejmě nejrozšířenější skupinou neurorealistů,kteří si uvědomují, že neurovědy nutně do oblasti práva vstupují a budou vstupovat a je nezbytné tyto interakce analyzovat a regulovat. Při použití neurotechnologií je nutno mít na paměti, že v současné době stále nevíme zcela jednoznačně, jak mozek ovlivňuje vědomí, a tedy jaké dopady má na naše jednání, včetně jednání protiprávního. V tomto článku představujeme některé základní otázky, které rozvoj neurověd přinesl do právního diskurzu, zejména problémy týkající se obecné odpovědnosti, zavinění a prokazování
příčetnosti. Velkou část tohoto článku věnujeme také problematice využití neurotechnologií jako důkazních prostředků.