Research of the Relationship Between the Constitutional Court and Parliament Through the Review of the Constitutionality of Laws Initiated by Groups of MPs and Senators – Old Challenges and New Possibilities
Czech original: Zkoumání vztahu Ústavního soudu a Parlamentu prostřednictvím přezkumu ústavnosti zákonů iniciovaného skupinami poslanců a senátorů – stará úskalí a nové možnosti
The perception of parliaments and constitutional courts as mutually antagonistic institutions has deep roots both in Czechoslovak constitutional history and beyond. Among the most influential theories explaining why the politicians should nevertheless support the independence of constitutional courts is the insurance theory, according to which the constitutional review is one of the key instruments for the protec¬tion of political opposition, which even the current governing parties in democracies may one day become. However, when we apply this theory to the practice of the use of the possibility to submit petitions for ab¬stract review of constitutionality of laws by groups of Deputies and Senators of the Parliament of the Czech Republic, we are not able to explain almost half of these petitions submitted in the last ten years. The aim of this article is to highlight the challenges connected with an a priori conflicting approach to the relationship between parliaments and constitutional courts, without the analysis of any specific breach of constitutional powers by either actor. At the same time, the article draws attention to other variables that must be taken into account when analysing the practice of groups of Deputies and Senators initiating the review before the Constitutional Court.
Czech original: Vnímání parlamentů a ústavních soudů jako vzájemně antagonistických institucí má hluboké kořeny nejen v československé ústavněprávní historii. K nejvlivnějším teoriím vysvětlujícím, proč mají mít politici
přesto zájem na nezávislém ústavním soudnictví, patří pojišťovací teorie, podle které ústavní soudnictví patří ke klíčovým nástrojům ochrany politické opozice, kterou se i aktuální vládnoucí strany v demokraciích mohou jednou stát. Nicméně, pokud tuto teorii aplikujeme na praxi využívání možnosti podat návrh na přezkum zákonů skupinami poslanců a senátorů Parlamentu České republiky, zjistíme, že pouze s její pomocí nejsme schopni vysvětlit téměř polovinu z návrhů podaných v posledních deseti letech. Cílem článku je poukázat na úskalí spojená s apriori konfliktním nahlížením na vztah parlamentů a ústavních soudů, aniž by to bylo spojeno s konkrétním překročením ústavních pravomocí z jedné nebo druhé strany. Současně článek upozorňuje na další proměnné, které je nutno vzít v potaz při analýze praxe obracení se skupin poslanců a senátorů na Ústavní soud.