On the Sources of the Binding Effect of the Administrative Authorities by the Secondary Legislation
Czech original: K pramenům vázanosti správního orgánu podzákonnými předpisy
The administrative authority is generally not entitled to review the legality of secondary legislation, which is derived from Article 95 paragraph 1 of the Constitution in particular. Some say it is never authorized to do so; however, this article seeks to provide a basis for excluding the binding effect of secondary legislation in some cases. The first part contains basic propositions concerning the hierarchy of law and compatibility of legal regulations, the second part summarizes earlier discussions on the binding effect of secondary legislation on administrative authorities. In the third part, historical roots of the examined principle are ad¬dressed, looking at relevant constitutional provisions, jurisprudence and contemporary practice. The fourth part offers ways to deal with possible undesirable consequences of absolute binding effect. It discusses both the binding force of court decisions disapplying an unlawful regulation and the possibility of establishing implicit power in the case of a clear and direct conflict between an act and a regulation. Finally, the fifth part considers the limits for statutory regulation that could specify the powers of administrative authorities to assess the legality of applied regulations. It also draws attention to cases in positive law that enable all public authorities to assess the compatibility of certain secondary legislation by other means.
Czech original: Správní orgán obecně není oprávněn sám posoudit soulad podzákonného předpisu se zákonem, což se vyvozuje především z čl. 95 odst. 1 Ústavy. Dle některých názorů k tomu není oprávněn nikdy; tento článek se však snaží poskytnout podklad pro vyloučení vázanosti správního orgánu podzákonnými předpisy v některých případech. První část článku obsahuje základní teze týkající se hierarchie práva a souladnosti právních předpisů, druhá část shrnuje dosavadní diskuzi k vázanosti správního orgánu podzákonnými předpisy. Třetí část se zabývá historickými kořeny zkoumané zásady, a to pohledem na relevantní ústavní předpisy, doktrínu a dobovou praxi. Čtvrtá část předkládá možnosti, jak se vyrovnat s možnými nežádoucími důsledky absolutní vázanosti právními předpisy. Rozebírá jednak závaznost soudních rozhodnutí, která neaplikovala nezákonný předpis, jednak možnost dovození implicitní pravomoci v případě přímého a jednoznačného rozporu zákona a podzákonného předpisu. Konečně pátá část uvažuje nad mantinely pro zákonnou úpravu, která by mohla konkretizovat pravomoc správních orgánů, pokud jde o posuzování zákonnosti aplikovaných předpisů. Upozorňuje též na případy v pozitivní právní úpravě, které umožňují všem orgánům veřejné moci posuzovat souladnost některých podzákonných předpisů jinou cestou.