Assumption of the Risk of Becoming a Victim
Czech original: Přijetí nebezpečí oběti
The assumption of the risk of becoming a victim is a new institute in Czech tort law inspired by Quebec law, whose interpretation and applicability in Czech law are not agreed upon by the professional community. The subject of the present paper is to answer the research question of the relationship between the assumption of the risk of becoming a victim and contributory responsibility. Attention is paid to each approach that has appeared in the literature since adopting the Civil Code. The conclusion about the nega¬tive definition of the assumption of the risk of becoming a victim as an implied waiver of the right to com¬pensation for injury has been excluded, as well as the applicability of the examined institute to the cases of sports competitions. The analysis of Quebec law shows that the source of inspiration (Article 1477 CCQ) of the Czech legislator differs in its wording, as it only regulates the simple assumption of the risk inherent in a specific activity by the injured party. In particular, however, the two rules differ significantly in their mean¬ing and purpose. The purpose of Article 1477 CCQ is primarily to exclude the possibility of invoking the assumption of the risk as a bar to the action (fin de non-recevoir), which is entirely alien to Czech law. Therefore, the rule outlined in § 2899 of the Civil Code must be assessed as an unsuccessful legal transplant, and its interpretation must follow the ordinary rules of interpretation. The paper concludes that the assumption of the risk of becoming a victim is a kind of false assumption of the risk by the victim and, at the same time, justifiable self-endangerment of the victim and specifies the general rule on the contributory responsibility in such a way as to exclude the contributory responsibility and thus the possibility of reducing or completely excluding the victim’s right to compensation against the wrongdoer.
Czech original: Přijetí nebezpečí oběti je v českém deliktním právu nový institut inspirovaný quebeckou právní úpravou, nad jehož výkladem a použitelností v českém právu nepanuje v odborné veřejnosti shoda. Cílem předloženého pojednání je odpovědět na výzkumnou otázku, jaký je vztah mezi přijetím nebezpečí oběti a spoluúčastí poškozeného. Pozornost je věnována každému z přístupů, který se v odborné literatuře od přijetí občanského zákoníku objevil. Pojednání vylučuje závěr o negativním vymezení přijetí nebezpečí oběti jakožto konkludentního vzdání se práva na náhradu újmy a taktéž o použitelnosti zkoumaného institutu na případy sportovních klání. Z provedené analýzy quebeckého práva se podává, že inspirační zdroj (čl. 1477 CCQ) českého zákonodárce se liší už svým zněním, neboť upravuje toliko prosté přijetí rizika inherentního určité aktivitě ze strany poškozeného. Zejména se však obě pravidla významně odlišují svým smyslem a účelem. Smyslem čl. 1477 CCQ je totiž primárně vyloučení možnosti dovolání se přijetí rizika jakožto překážky žaloby (námitky fin de non-recevoir), tedy něčeho, co je českému právu naprosto cizí. Při interpretaci právního transplantátu zakotveného v § 2899 o. z. se proto bude třeba držet běžných výkladových pravidel. Za jejich pomoci pojednání dospívá k závěru, že přijetí nebezpečí oběti jako druh nepravého jednání na vlastní nebezpečí a zároveň ospravedlnitelné sebeohrožení poškozeného konkretizuje obecné pravidlo o spoluúčasti poškozeného tak, že vylučuje spoluzavinění poškozeného, a tak i možnost snížení či úplného vyloučení práva poškozeného na náhradu újmy vůči škůdci.