Troubles with Legitimate Authority
Czech original: Potíže s legitimní autoritou
In this paper, I pursue three interrelated goals. Firstly, through a Hohfeldian analysis of the concept of a right, I aim to clarify what we mean by attributing to political authority a general right to rule (through legal norms) and to the recipients of its decisions a general obligation to obey these norms, which is con¬tent-independent and preemptive. In this regard, careful differentiation between legal and moral rights and obligations appears crucial. Secondly, I argue that, in contrast to the standard approach in political and legal theory interpreting the right to govern as a Hohfeldian claim and the obligation of obedience as a Hohfeldian duty, conceiving these positions as symmetrical and inseparable (“correlative”), it is more fitting to focus on the Hohfeldian power and the corresponding liability. This implies abandoning the assumption of the content-independence and preemptiveness of authority’s decisions. Thirdly, in contrast to the majority of con¬tributions, I emphasise that morality cannot remain a theoretical black box, the content and validity of which are simply assumed in discussions about legitimate authority, and I show how this can be circumvented. The paper seeks to find a stable theoretical position that does not slide either towards the acceptance of the “self-image of the state” as in the case of the standard approach, or towards the “nightmare” of philo¬sophical anarchism.
Czech original: V článku sleduji tři vzájemně provázané cíle. Prvním z nich je prostřednictvím hohfeldovského rozboru pojmu práva vyjasnit, co se má na mysli, přisuzujeme-li politické autoritě obecné právo vládnout (prostřednictvím právních norem) a adresátům jejích rozhodnutí obecnou povinnost poslušnosti těmto normám. V tomto ohledu se jako klíčové jeví pečlivé odlišování legálních vs. morálních práv a povinností. Zadruhé budu argumentovat, že v kontrastu se standardním přístupem v politické a právní teorii interpretujícím právo vládnout jako hohfeldovský nárok a povinnost poslušnosti jako hohfeldovskou povinnost, přičemž tyto pozice jsou chápány jako symetrické a neodlučitelné („korelativní“), je případnější zaměřit se na hohfeldovský vliv a jemu odpovídající otevřenost. To má dále za následek opuštění předpokladu obsahové bezpodmínečnosti a preemptivnosti rozhodnutí autority. Zatřetí, v protikladu k většině soudobých příspěvků zdůrazňuji, že morálka nemůže zůstat teoretickou černou skříňkou, jejíž obsah a platnost se v debatách o legitimní autoritě předpokládá, a ukazuji, jakým způsobem lze toto šedé místo zaplnit. Výklad a argumentace v textu jsou motivovány snahou najít stabilní teoretickou pozici, která nesklouzává ani k přijetí „sebechápání státu“ jako v případě standardního přístupu, ani k „noční můře“ filosofického anarchismu.