Objective and Balanced Information in Broadcasting – a Rational Requirement or an Illusion?
Czech original: Objektivní a vyvážené informace ve vysílání – racionální požadavek, či iluze?
The article provides a critical analysis of the requirements of objective and balanced information in broadcasting, which are contained in Act No. 231/2001 Coll., on the Operation of Radio and Television Broadcasting and on Amendments to Other Acts, as amended, and also in the previous legislation. The article attempts to explain the nature of these requirements in the current social context. It comes to the general conclusion that these requirements are intended to represent general ideas of journalistic ethics and related ethical standards, which (in the case of some programmes, especially news programmes) are actually enfor¬ced through state supervision of radio and television broadcasting. This framework seems rational, at least in terms of the congruence of the public interest towards which both journalistic ethics and state supervision of broadcasting are in principle aimed. From this perspective, the so-called new media, which may replace the “traditional” media in practice and which are generally more loosely regulated by law (and to which the comparable requirement of objectivity and balance of information does not usually apply), appear problematic. The future solution to this disparity may be both to strengthen the regulation of the new media and/or to deregulate the traditional media in some way.
Czech original: Článek se zaměřuje na kritickou reflexi požadavků objektivity a vyváženosti poskytovaných informací, které jsou obsaženy v zákoně č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a v základu taktéž v předcházející právní úpravě. Článek se pokouší o přiblížení podstaty těchto požadavků v aktuálních společenských souvislostech. Dochází k obecnému
závěru, že tyto požadavky mají reprezentovat obecné představy o žurnalistické etice a související základní
etické standardy, které jsou (pro případ některých pořadů, zejména pořadů zpravodajských) fakticky vynucovány prostřednictvím státního dozoru nad rozhlasovým a televizním vysíláním. Tato konstrukce se zdá být racionální přinejmenším v rovině shodnosti veřejného zájmu, ke kterému v principu směřuje jak žurnalistická etika, tak státní dozor nad vysíláním. Problematická se z tohoto pohledu jeví tzv. nová média, která mohou média „tradiční“ v praxi nahrazovat a která jsou obecně volněji právně regulována (a srovnatelný požadavek objektivnosti a vyváženosti informací se na ně zpravidla neuplatňuje). Budoucím řešením této disproporce může být jak posílení regulace nových médií, tak určitá forma deregulace médií tradičních.