Temporary Release from Prison or Provision of Escort for Urgent Family Reasons as part of the right to Respect for Private and Family Life of Detained Persons
Czech original: Přerušení výkonu trestu či poskytnutí eskorty pro naléhavé rodinné důvody jako součást práva na respektování soukromého a rodinného života osob omezených na svobodě
The paper deals with the issue of exercising the right to respect for private and family life by persons deprived of personal liberty due to detention or imprisonment in the form of the possibility to tempo¬rarily leave prison space, accompanied by an escort or alone, for serious family reasons. By these the paper means attending the funeral of a close relative or the possibility to visit them in the hospital. While in the case of persons remanded in custody, this issue is not regulated in any way by legal or secondary legislation, in the case of persons serving a custodial sentence in prisons with increased security or for life, it is partial¬ly explicitly prohibited. In practice, therefore, these persons are barred from exercising their right under Article 8 of the European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms. In the case of persons in the “regular mode” of serving a prison sentence, the execution of this right is dependent on the discretion of the prison director, who does not have to justify his informal decision to suspend the sentence, which is not amenable to review, in any way. The European Court of Human Rights has, however, consistently held for 20 years that a ban on attending a close relative’s funeral or visiting such a person in a hospital constitutes a violation of Article 8 and requires that each such case shall be treated individually, and the exercise of the right should be made possible until the infringement is necessary in a democratic society. The thesis therefore examines whether the situation in the Czech Republic is consistent with the case law of the ECtHR and suggests possible changes.
Czech original: Příspěvek se věnuje problematice uplatňování práva na respektování soukromého a rodinného života osobami omezenými na osobní svobodě z důvodu výkonu vazby či výkonu trestu odnětí svobody ve formě možnosti dočasně opustit, za doprovodu eskorty či samostatně, prostor věznice pro naléhavé rodinné důvody. Těmi je v práci míněna zejména účast na pohřbu blízkého příbuzného či možnost jej navštívit v nemocnici. Zatímco v případě vazebně stíhaných osob není tato problematika na zákonné ani podzákonné úrovni nijak upravena, u osob ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznicích se zvýšenou ostrahou či na doživotí je zčásti výslovně zakázána. V praxi je tedy těmto osobám uplatňování jejich práva dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen „Úmluva“) v těchto případech plošně znemožněno. V případě osob v „běžném režimu“ výkonu trestu odnětí svobody je pak toto právo závislé na libovůli ředitele věznice, který nemusí své nepřezkoumatelné a neformální rozhodnutí o přerušení výkonu tresu žádným způsobem odůvodňovat. Evropský soud pro lidská práva přitom již 20 let ustálenou judikaturou potvrzuje, že nemožnost zúčastnit se pohřbu blízkého příbuzného či navštívit takovou osobu v nemocnici konstituuje zásah do práva dle čl. 8 a požaduje, aby ke každému z takových případů bylo přistupováno individuálně a výkon práva byl umožněn do nejvyšší možné míry, pokud jeho omezení není nezbytné v demokratické společnosti. Příspěvek tedy zkoumá, zda je legislativní a praktický stav v ČR s judikaturou ESLP souladný, a navrhuje možnosti případných změn.