Cesare Beccaria and the Problem of Torture
Czech original: Cesare Beccaria a problém tortury - historické a soudobé aspekty
The article offers a detailed analysis of the different arguments against torture of suspects as they were raised by the Italian Enlightenment philosopher Cesare Beccaria in his treatise On crimes an punishments (1764). The treatise had a massive influence on the contemporary intellectual elite, as well as on concrete legislators in various European countries. The passage, in which Beccaria opposes torture, belongs among the most quoted ones within the entire treatise. The article first briefly recapitulates the evolution of torture in the known history. The main part of the text is then focused on the analysis of Beccaria’s different arguments against torture. The unacceptability of torture is first closely related to the presumption of innocence – a person who is yet to be considered innocent cannot according to Beccaria be justly caused any physical harm. Most importantly, torture is then presented as an unreliable instrument that doesn’t give an accurate account of factual truth, but merely an account of the suspect’s physical strength. Torture is subject to critique also because it creates unjustifiable inequality between citizens. Finally, the practice of torture is considered dangerous also because it gives citizens an inappropriate message about the desirable values. In its final section the article then deals with the question, whether the prohibition of torture with all its procedural consequences should be absolute (such was Beccaria’s view), or whether there may occur exceptional cases when it is appropriate – it refers both to relevant texts of legal and moral philosophy and the judicature of the European Court of Human Rights.
Czech original: Článek nabízí podrobnou analýzu argumentů proti mučení podezřelých pachatelů, jak je ve svém traktátu O zločinech a trestech (1764) vznesl italský osvícenec Cesare Beccaria. Toto dílo se bezprostředně po svém vydání těšilo velkému vlivu jak na soudobou intelektuální elitu, tak i na konkrétní zákonodárce v řadě evropských zemí. Pasáž, v níž Beccaria z rozličných důvodů odmítá do té doby stále ještě rozšířenou praxi tortury, přitom patří v rámci jeho díla k těm nejcitovanějším. Text nejdříve stručně rekapituluje vývoj problematiky mučení ve známých dějinách. Ve stěžejní části pak analyzuje jednotlivé argumenty, které Beccaria proti tzv. předběžné i následné tortuře ve svém díle uvádí. Nepřípustnost tortury je tu takto nejprve dána do souvislosti s principem presumpce neviny – občan, na kterého se zatím hledí jako na nevinného, nemůže být podle Beccarii vystaven fyzickému utrpení. Mučení je však v Traktátu především představeno jako nespolehlivý instrument, který spíše než o skutkové pravdě vypovídá o fyzické síle podezřelého a zakládá neodůvodněnou nerovnost mezi podezřelými. Pozornost je kromě toho věnována i hodnotově-sociologickému argumentu, podle nějž je mučení třeba odmítnout proto, že dává občanům nebezpečnou zprávu o žádoucích hodnotách. V závěrečném oddílu se pak text s odkazem na relevantní sekundární literaturu i judikaturu ESLP zabývá otázkou, zda by měl být zákaz mučení skutečně absolutní (taková byla Beccariova představa), a to včetně všech jeho konsekvencí pro trestní proces, nebo zda se je naopak možné k tortuře ve výjimečných případech uchýlit.