Právo zřizovat soukromé školy z pohledu práva na vzdělání
Podle úpravy obsažené ve školském zákoně nemůže soukromá škola vzniknout, pokud by to bylo v rozporu s celostátním nebo krajským dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy. Tato právní úprava již byla předmětem kontroly ústavnosti ze strany Ústavního soudu, kde v testu ústavnosti obstála. V předloženém textu tuto právní úpravu, jakož i vzpomínaný nález Ústavního soudu a navazující judikaturu Nejvyššího správního soudu, podrobujeme kritice. Máme za to, že požadavek souladu s dlouhodobými záměry je nepřípustným zásahem do svobody zřizovat soukromé školy, která je chráněna naším ústavním pořádkem. Svou argumentaci opíráme zejména o lidskoprávní instrumenty mezinárodní povahy. V textu nejdříve vyjadřujeme svůj nesouhlas se závěrem, že náš ústavní pořádek žádnou svobodu zřídit soukromou školu nechrání, že na problematiku musí být nahlíženo nikoliv primárně z pohledu soukromého zřizovatele, ale rodičů a dětí, a že je předností právní úpravy, že požadavek na soulad s dlouhodobými záměry dopadá na všechny vznikající školy bez ohledu na charakter zřizovatele. Dále navrhujeme vlastní vymezení esenciálního obsahu svobody zřizovat soukromé školy chráněné národním právem v čl. 33 odst. 3 LZPS. Na základě tohoto vymezení pak uzavíráme, že posuzovaná právní úprava zasahuje do tvrdého jádra dotčené svobody, tudíž musí být posuzována testem proporcionality, ve kterém však neobstojí.