Zkoumání vztahu Ústavního soudu a Parlamentu prostřednictvím přezkumu ústavnosti zákonů iniciovaného skupinami poslanců a senátorů – stará úskalí a nové možnosti
Vnímání parlamentů a ústavních soudů jako vzájemně antagonistických institucí má hluboké kořeny nejen v československé ústavněprávní historii. K nejvlivnějším teoriím vysvětlujícím, proč mají mít politici přesto zájem na nezávislém ústavním soudnictví, patří pojišťovací teorie, podle které ústavní soudnictví patří ke klíčovým nástrojům ochrany politické opozice, kterou se i aktuální vládnoucí strany v demokraciích mohou jednou stát. Nicméně, pokud tuto teorii aplikujeme na praxi využívání možnosti podat návrh na přezkum zákonů skupinami poslanců a senátorů Parlamentu České republiky, zjistíme, že pouze s její pomocí nejsme schopni vysvětlit téměř polovinu z návrhů podaných v posledních deseti letech. Cílem článku je poukázat na úskalí spojená s apriori konfliktním nahlížením na vztah parlamentů a ústavních soudů, aniž by to bylo spojeno s konkrétním překročením ústavních pravomocí z jedné nebo druhé strany. Současně článek upozorňuje na další proměnné, které je nutno vzít v potaz při analýze praxe obracení se skupin poslanců a senátorů na Ústavní soud.