Víceúrovňová právní argumentace: proč pluralita není pluralismus
Článek se zabývá otázkou, zda europeizace českého právního řádu vedla k nastolení právního pluralismu, tedy k heterarchii, v níž si přednost nárokuje více právních norem a poslední slovo více aktérů. Autorka se zaměřuje na rozlišení mezi pluralitou a pluralismem, přičemž tvrdí, že ačkoli český právní řád obsahuje právní normy z různých zdrojů, zachovává si svou jednotu a hierarchickou strukturu; proto nemůže být systémem pluralistickým. Na příkladech z české judikatury a s ohledem na unijní právní principy přímého účinku a aplikační přednosti autorka dokládá, že český právní řád funguje v prostředí právní plurality, nikoli však pluralismu, neboť – až na velmi vzácné výjimky – lze vždy určit, jakými právními normami se má situace řídit. Výjimky z této teze, jako např. sága československých důchodů (respektive „kauza Landtová“), jsou natolik specifické a vzácné, že nemohou zpochybnit hlavní tezi o jednotnosti českého právního řádu. Pluralita pramenů práva sice od právníků vyžaduje znalost různých právních systémů a představuje tak epistemickou výzvu, avšak nevede k heterarchii ani k rozpadu jednoty právního řádu.