Proces schvalování žádosti o pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy
Článek pojednává o procesu schvalování žádosti o pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy. U dětí s nařízenou ústavní výchovou představuje pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy nejsilnější nástroj, kterým se realizuje právo dítěte na styk s rodiči a dalšími osobami. Příspěvek se nejdříve zabývá zakotvením tohoto práva v kontextu mezinárodního i vnitrostátního práva. Dále člení žadatele o pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy do několika skupin a zodpovídá otázku, zda může být žadatelem také právnická osoba, případně samotné dítě. Pozornost je věnována procesu schvalování také ve vztahu k věku dítěte. Součástí článku je zhodnocení pravomocí orgánu sociálně-právní ochrany dětí a ředitele zařízení. Právní otázkou, kterou v této části článek zodpovídá, je to, jaké je řešení situací, kdy na tutéž skutečnost má orgán sociálně-právní ochrany dětí a ředitel zařízení odlišný právní názor. V neposlední řadě článek identifikuje nedostatky v procesu povolování (či nepovolování) pobytu dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy, které mohou mít negativní důsledky v udržování kontaktu dítěte a osoby žadatele. Jednou z řešených otázek je mimo jiné to, jak postupovat při souběhu více žádostí o pobyt dítěte mimo zařízení pro výkon ústavní výchovy.