Nebezpečnost zvířete jako předpoklad vzniku odpovědnosti za škodu
Občanský zákoník zakotvuje skutkovou podstatu odpovědnosti za újmu způsobenou zvířetem v § 2933. Protože se jedná o odpovědnost za ohrožení, patří mezi nepsané znaky této skutkové podstaty, že se ve vzniklé újmě materializuje nebezpečnost zvířete. V předloženém textu se zabývám otázkou, v čem má tato nebezpečnost obecně spočívat, a dospívám k závěru, že nejvhodnějším hlediskem bude podíl energie zvířete, respektive projev jeho živosti ve vzniklé újmě. Na základě takto obecně definovaného kritéria řeším typické situace, které německá právní věda rozdělila do několika skupin. Za správné považuji opuštění hlediska spočívajícího v působení fyziologického nátlaku na zvíře z důvodu neurčitosti tohoto kritéria a zahrnutí přirozeného chování zvířete (páření, vyměšování, šíření nemocí a škůdců) do nexu ohrožení. Vytvoří-li zvíře překážku, musíme se ptát, zda se na místo kolize s dopravním prostředkem nebo člověkem dostalo za pomoci vlastní energie. V případě kladné odpovědi bude podmínka zahrnutí do nexu ohrožení splněna. Zdroji nebezpečí je třeba přičíst i některé újmy, které vznikly jinak než přímým působením zvířete na člověka nebo jeho majetek. Odpovědnost tak může vzniknout i v případě, že zvíře u někoho vyvolá panickou ataku a ten se během útěku zraní.