Parodie ochranných známek v českém právu: fenomén svobody projevu nebo prosté využití cizího úsilí?
Článek se zabývá tématem humorného projevu ve formě parodie v kontextu práva ochranných známek. Stejně jako může být humor projevován rozličnými způsoby, může se lišit jeho smysl a cíl. V převážné většině případů přitom půjde o takový projev, jenž bude chráněn základním a v demokratické společnosti klíčovým právem na svobodu projevu. Do vytvoření, uchovávání a propagování ochranných známek (respektive výrobků či služeb s nimi spojených) investují jejich držitelé nezanedbatelné peněžní prostředky. Humorizování cizí ochranné známky může způsobit újmu na reputaci i na rozlišovací způsobilosti ochranné známky. K této újmě přitom může docházet jednak za situace, kdy je žádáno o zápis přetvořeného označení jako ochranné známky, jednak cestou prostého „faktického“ užívání a šíření humoristické verze označení. V článku je nejprve věnována pozornost svobodě projevu a pozici parodie v právu ochranných známek, následně jsou představeny vybrané případy a příklady z českého právního a obchodního prostředí. Článek též analyzuje vybrané kauzy z amerického práva ochranných známek, které má historii případů parodií ochranných známek o poznání bohatší a v souvislosti s aplikací doktrín confusion a dilution může posloužit jako rámcový inspirační zdroj. V závěru je představen komplexní náhled na možnosti řešení případů parodií ochranných známek v České republice, a to jak z pohledu posuzování pravděpodobnosti záměny, tak těžení z rozlišovací způsobilosti.