Potíže s legitimní autoritou
V článku sleduji tři vzájemně provázané cíle. Prvním z nich je prostřednictvím hohfeldovského rozboru pojmu práva vyjasnit, co se má na mysli, přisuzujeme-li politické autoritě obecné právo vládnout (prostřednictvím právních norem) a adresátům jejích rozhodnutí obecnou povinnost poslušnosti těmto normám. V tomto ohledu se jako klíčové jeví pečlivé odlišování legálních vs. morálních práv a povinností. Zadruhé budu argumentovat, že v kontrastu se standardním přístupem v politické a právní teorii interpretujícím právo vládnout jako hohfeldovský nárok a povinnost poslušnosti jako hohfeldovskou povinnost, přičemž tyto pozice jsou chápány jako symetrické a neodlučitelné („korelativní“), je případnější zaměřit se na hohfeldovský vliv a jemu odpovídající otevřenost. To má dále za následek opuštění předpokladu obsahové bezpodmínečnosti a preemptivnosti rozhodnutí autority. Zatřetí, v protikladu k většině soudobých příspěvků zdůrazňuji, že morálka nemůže zůstat teoretickou černou skříňkou, jejíž obsah a platnost se v debatách o legitimní autoritě předpokládá, a ukazuji, jakým způsobem lze toto šedé místo zaplnit. Výklad a argumentace v textu jsou motivovány snahou najít stabilní teoretickou pozici, která nesklouzává ani k přijetí „sebechápání státu“ jako v případě standardního přístupu, ani k „noční můře“ filosofického anarchismu.