Odpovědnost státu za škodu a autonomie Parlamentu: Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu jako ústřední správní úřady
Čím se stát stává komplexnějším, tím více se ukazuje formální pohled na dělbu moci jako nedostačující. Tento článek se snaží na příkladu projednávání odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem ukázat, nakolik nás tekutá dělba moci nutí přehodnotit povahu a postavení Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu jako pouhých servisních orgánů komor Parlamentu a v situacích, kdy vykonávají činnosti státní správy, jim přiznat postavení ústředního správního úřadu. Na uvedeném příkladu zákona o odpovědnosti státu za škodu je v článku detailně rozebírána neudržitelnost čistě institucionálního pojetí ústředního správního úřadu a na Kanceláři Poslanecké sněmovny a Kanceláři Senátu ukazuje, proč je zásadní ústřední správní úřad vykládat z hlediska funkčního. Problematika postavení Kanceláře Poslanecké sněmovny a Kanceláře Senátu má však i svůj rozměr ústavněprávní, jelikož Parlament, respektive jeho komory skrze činnost těchto svých orgánů realizují svou ústavní autonomii. Autor článku se proto věnuje i otázce, nakolik je slučitelné s ústavní autonomií Parlamentu, aby ve věci nároku náhrady škody způsobené činností jeho orgánů jednal za stát orgán moci výkonné, a dochází k závěru, že to možné není, jelikož nejenže s autonomním výkonem moci musí být nezbytně spojena i odpovědnost za takový výkon, ale vedle toho musí mít Kancelář Poslanecké sněmovny a Kancelář Senátu, jakožto artikulanti ústavní autonomie Parlamentu, možnost v rámci této odpovědnosti svá rozhodnutí či úřední postup hájit neodvisle od stanoviska orgánu moci výkonné.