Deklarovaná podpora mediace mezi zapsanými mediátory, soudci a advokáty ve světle mediační praxe
Deset let zákona o mediaci v České republice přináší šanci zhodnotit stávající praxi i vyhodnotit další vývoj užití mediace v praxi. Za tímto účelem došlo ke spojení kvalitativního a kvantitativního výzkumu deklarované a skutečné podpory mezi jednotlivými skupinami zapsaných mediátorů, soudců a advokátů s cílem zjistit, jak vnímají jednotlivé skupiny užití mediace v praxi, a jaké jsou mezi nimi rozdíly. Deklarovaná podpora mediace předčila očekávání pro všechny zkoumané skupiny, s rozdíly uvnitř skupin zejména dle věku či let zkušeností. Deklarovaná podpora mezi soudci a advokáty však neodráží skutečné využívání služeb zapsaných mediátorů, které je velmi nízké. Stěžejními příčinami jsou především nízká důvěra v zapsané mediátory a jejich zkušenosti a také nízká důvěra v samotný proces mediace. Jako další identifikované příčiny rozporu mezi deklarovanou podporou a skutečnou praxí spatřují autoři výzkumu zejména nedostatečnou interakci mezi skupinami, neexistující platformu pro výměnu zkušeností, špatnou dostupnost přesvědčivých dat i nedostatečnou podporu a propagaci ze strany státu. Navrhovaným řešením může být více neformálních setkání jednotlivých aktérů a společné vzdělávání v oblasti mediace, kde může docházet k výměně osobních zkušeností a nabourávání stereotypů.