Právní úprava interrupcí v Polsku a (ne)možnost jejího obcházení cestou potratové turistiky
Tento článek se zabývá vývojem právní úpravy umělého ukončení těhotenství v Polsku, která je dlouhodobě považována za jednu z nejpřísnějších v Evropě. V této souvislosti věnuji zvýšenou pozornost nedávnému rozhodnutí tamního Ústavního tribunálu, který omezil výjimky z legálního provedení interrupce, když zrušil ustanovení zakotvující důvod spočívající ve vývojových vadách či nevyléčitelné nemoci plodu. Zaobírám se především argumentací tribunálu, která se do značné míry opírá o vágnost napadeného ustanovení a řeší lidskoprávní otázky ohledně ochrany důstojnosti a života nenarozeného dítěte. Jednotlivé poznatky konfrontuji s mezinárodními smlouvami a judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, který se k situaci v Polsku opakovaně vyjadřoval. Kromě toho poukazuji nejen na právní a společenské důsledky zpřísňování polské interrupční legislativy, ale také na její dopady na rozvoj potratové turistiky, jejíž přípustnost lze ve vazbě na české právní předpisy interpretovat různým způsobem.