Ústavněprávní limity ochrany „duševního majetku“ a práva vydavatelů tiskových publikací
Autor provádí analýzu ochrany práv k výsledkům tvůrčí duševní činnosti ve smyslu čl. 34 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a posléze ochrany duševního majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V příspěvku se autor pokouší poukázat na to, že ústavně zaručená ochrana majetku má svůj vertikální a horizontální rozměr. Zatímco vertikální rozměr spočívá v ochraně majetkových hodnot před svévolnými zásahy státní moci, horizontální rozměr tkví v tom, že třetím osobám (tertiům) musí být zřejmé, jaké jednání je právně aprobované či reprobované. S tím souvisí , aby majetková práva byla jednoznačně vymezena co do předmětu, obsahu a rozsahu. Autor vyslovuje závěr, že k zavádění nových předmětů majetkových práv, například pokud jde o tiskové publikace, musí existovat přesvědčivý a závažný důvod. Zákonodárce je v dané oblasti limitován nejen principem obecné svobody jednání (čl. 2 odst. 3 Listiny základních a svobod), ale u zveřejněných nehmotných statků, které jsou užívány v rámci diskursu v demokratické společnosti, také svobodou projevu (čl. 17 odst. 2 a 4 Listiny základních práv a svobod). Zavedení práv vydavatelů tiskových publikací k jejich užití online, které přináší čl. 15 a 16 směrnice č. 2019/790/EU, dle názoru autora povede k tomu, že jakýkoli komerční akt rozmnožení novinového článku nebo zpřístupnění částí novinových zpráv v online prostředí bude podmíněn tím, že provozovatel vyhledávače (poskytovatel služeb v informační společnosti) bude muset uzavřít licenční smlouvu s vydavateli tiskových publikací („novinářských děl“). Tím dojde k zásahu do veřejné debaty, která je na internetu vedena nad aktuálními událostmi politického, kulturního či společenského života.