Alexyho teorie proporcionality: kritická reflexe
Alexyho teorie je pravděpodobně nejpropracovanější a nejvlivnější teorií proporcionality vůbec. Tento článek ji podrobně analyzuje. Následně též identifikuje její slabá místa a nekonzistentnosti. Těmito jsou především zjednodušující podoba poměřování, je-li nahlíženo skrze tzv. zákon poměřování, neboť jediným relevantním faktorem je zde intenzita zásahu. Současně se jeví jako problematická přílišná složitost poměřování, je-li nahlíženo skrze tzv. vážící formuli. Paradoxem vážící formule je pak to, že navzdory své zmíněné složitosti není způsobilá uchopit komplexní realitu normativního světa základních práv. Tato navíc nutně předpokládá kvantifikaci uplatněné argumentace. Ruku v ruce s ní však jde další nebezpečí, kterého se paradoxně vážící formule snažila vyvarovat, a tím je nebezpečí subjektivizmu a intuitivnosti soudcovského rozhodování. Může totiž sklouznout k tomu, že do vážící formule budeme dosazovat taková čísla, která nám umožní dobrat se kýženého závěru, respektive budeme tak bagatelizovat či zcela ignorovat některé argumenty, které budou „ležet na stole“. Konečně, faktory, které Alexy považuje za relevantní pro poměřování, nejsou vyčerpávající a nemohou tak v úplnosti uchopit normativní realitu základních práv. Tato zjištění vedou autora k zavržení vážící formule a překonání doslovného znění zákona poměřování, nikoli však k úplnému zavržení Alexyho teorie jako takové. Tato totiž není nesprávná. Je pouze neúplná. Konečně, na základě diskuse odlišných přístupů k poměřování (Barakova a Möllerova koncepce) autor naznačuje způsob, jak je třeba kritérium poměřování uchopit, abychom překonali nedostatky Alexyho teorie.