Užití omezovacích prostředků v průběhu nedobrovolné hospitalizace s důrazem na užití síťových lůžek
Článek podává detailní analýzu podmínek užití omezovacích prostředků v průběhu nedobrovolné hospitalizace ve zdravotnických zařízeních v České republice při zvážení všech rizik doprovázejících jejich užití, a to v návaznosti na záruky (limity) vyvěrající z čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Užití omezovacích prostředků je nejprve právně posazeno do příslušných mezinárodních a ústavně právních východisek, které jsou obecně s nedobrovolnými detencemi spojeny (čl. 5 Úmluvy). Akcentován je lidskoprávní význam nedobrovolných hospitalizací v kontextu judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Ústavního soudu České republiky. Stranou pozornosti není ponechán historickoprávní vývoj na poli nasazování omezovacích prostředků v průběhu nedobrovolné hospitalizace. Detailně jsou analyzovány rovněž záruky bránicí zneužití těchto prostředků a zaručující osobám, na nichž jsou omezovací prostředky nedobro volně aplikovány, zachování základní (nepodkročitelné) míry ochrany lidské důstojnosti. Zvláštní pozornost je pak věnována problematice umisťování do síťových (klecových) lůžek v průběhu nedobrovolné hospitali zace. Vědecký výzkum je podpořen konkrétními daty, jež byla získána od vybraných institucí na základě dotazu provedeného dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Cílem článku není analýza medicínských otázek, které s předkládanou problematikou úzce souvisí, spočívajících ve vhodnosti použití konkrétního omezovacího prostředku v průběhu nedobrovolné hospitalizace (např. podání medikamentů vs. umístění do síťového lůžka), ale zaměření se na právní rámec podmínek užití omezovacích prostředků s důrazem kladeným na právní garance ve vztahu k člověku, na němž byly tyto prostředky užity.