Soudcovské dotváření pravidel dělení důkazního břemena
Článek se zabývá otázkou, zda je soudce oprávněn odchýlit se od základního pravidla nebo od zvláštních pravidel dělení důkazního břemena. Důvodem pro takový postup nemohou být spravedlnostní úvahy odůvodněné jedinečnými okolnostmi konkrétní věci. Soudce se však může od pravidel dělení důkazního břemena odchýlit, pokud jsou splněny metodologické předpoklady soudcovského dotváření práva; taková situace se pak označuje jako tzv. obrácení důkazního břemena. Základním předpokladem obrácení důkazního břemena cestou soudcovského dotváření práva je proto existence mezery v zákoně. Typicky půjde o případy, kdy zákon bude obsahovat zvláštní pravidlo dělení důkazního břemena pro určitou situaci, avšak bez jakéhokoliv rozumného důvodu stejné zvláštní pravidlo nevztáhne na skutkovou podstatu obdobnou. Mohou se vyskytnout i jiné situace, kdy doslovné znění pravidla dělení důkazního břemena bude v rozporu s teleologickým pozadím předpisu upravujícího civilní řízení soudní, respektive obecnými právními principy. O takový případ půjde především tehdy, pokud bude strana – typově vzato – zatížena rizikem důkazní nouze ohledně těch znaků skutkové podstaty, ohledně nichž vůbec nemůže podat důkaz. K obrácení důkazního břemena by však nemělo docházet tam, kde lze porušení principu rovnosti, popřípadě jiné teleologické důvody zcela uspokojivě odstranit pomocí jiných procesních nástrojů, např. volným hodnocením důkazů.