Publikace judikatury v USA
Při pohledu na principy zveřejňování soudních rozhodnutí v právním řádu Spojených států lze konstatovat, že v základním přístupu je tamní praxe podobná české či evropské tradici. Samotné původní texty soudních rozhodnutí by měly být podle obecných principů zveřejňovány soudci na základě jejich uvážení, i když ti nemají na federální úrovni žádnou zákonnou povinnost zveřejňovat svá rozhodnutí se stanovisky. Obdobně, jako v našem prostředí, záleží především na státních či soudních orgánech jako vydavatelích oficiálních sbírek judikatury, jaká rozhodnutí budou publikována. Zároveň existuje zásadní masa neoficiálních sbírek, kdy soukromí nakladatelé získávají přístup k textům soudních rozhodnutí. Zvláštním fenoménem při tvorbě těchto sbírek byla především v minulosti postava tzv. reportéra. Samotné sbírky rozhodnutí mají různé specializované formy, které přinášejí odlišně zpracované texty judikatury. Je třeba zdůraznit také fenoméntzv. nepublikované judikatury, kdy byla dlouhodobě řešena po praktické i teoretické stránce otázka legitimity citování soudních rozhodnutí neobsažených ve vydávaných sbírkách. Analogicky k našemu českému pojímání jsou samotné úřední texty rozhodnutí považovány za veřejná či úřední díla. Nakládání s upravenými judikáty pro publikaci do sbírek je komplikovanější, neboť speciálně vytvořené anotace a další texty pro potřeby publikace jsou již autorskoprávně chráněny.