Ústní jednání a slavní rétoři v historii Nejvyššího soudu USA
V úvodu se autor věnuje popisu monumentální budovy Nejvyššího soudu a problematice ústního jednání před tímto soudem v současnosti. Soud nařizuje ústní jednání v 80–90 případech ročně a jde o jedinou viditelnou možnost procesu pro veřejnost a zároveň příležitost pro soudce klást otázky přímo advokátům. Argumentační procedura zároveň umožňuje soudcům zjišťovat sílu názorů na projednávaný případ, zastávanou ostatními soudci. Před rokem 1849 bylo ústní jednání neomezené; trvalo několik dní a přitahovalo značné zástupy zájemců. Jádro článku je věnováno velkým řečníkům 19. století, vedených Danielem Websterem, jedním z nejvíce oceňovaných advokátů této éry a vůdčím ústavním expertem své generace s velkým vlivem na legendární Marshallův soud. Roku 1816 Webster vášnivě argumentoval na podporu své alma mater, případu Dartmouth College v. Woodward. Legislativa státu New Hampshire přijala zákon, který změnil Dartmouthskou kolej na státní instituci. Nejvyšší soud Spojených států rozhodl ve prospěch Webstera a Dartmouthské koleje. Na přelomu 21. století dochází ke znovuobnovení rétorických studií, zvláště v americkém systému porotního soudnictví a procesu s klíčovou rolí právníků jako velkých řečníků. Důvodem je ve 20. století znovuobjevená důležitost jazyka (obrat k jazyku) a přesvědčování v medializovaném světě, se zaměřením na široké variace právnické rétoriky a její důsledky.