Osoba jako "bod přičitatelnosti"
Cílem tohoto článku je objasnit, v čem spočívá chápání osoby jako bodu přičitatelnosti. Býtosobou v právu z tohoto pohledu znamená být „jakýmsi bodem“, kterému přičítáme práva povinnosti. To, co dělá osobu bodem přičitatelnosti, je podle autora právě přičitatelnost. Z tohoto úhlu pohledu je také přičitatelnost totožná s právní subjektivitou, respektive právní osobností. Osoba však není jen pouhým statickým bodem přičitatelnosti již existujících práv a povinností, nýbrž také a především subjektem, který vznik právních povinností způsobuje. Z toho plyne, že osobu nelze chápat jen jako personifikaci již existujících povinností a práv, nýbrž je třeba jí z dynamického hlediska také přičítat oprávnění, respektive dovolení právě k tomu, aby práva a povinnosti mohly vznikat. Tuto dynamiku však nezpůsobuje pouze to,že k tomu má osoba teoreticky „kompetenci“ (že je jí to dovoleno), nýbrž i to, že je jí také přičítán rozum a vůle. Osobě jako bodu přičitatelnosti je takto nutné přičítat:i. rozum a vůli,ii. oprávnění stanovit jiné osobě povinnost,iii. právo požadovat po jiném splnění existující, tj. platně stanové povinnosti (tj. být oprávněným subjektem) neboiv. povinnost vykonat existující tj. platně stanovenou povinnost (tj. být povinnostním subjektem).