Prosincová ústava v komparativním kontextu vývoje ústavnosti v Evropě
Prosincová ústava z roku 1867 byla jedním z řady dokumentů ústavního charakteru, které porevolučním roce 1848 znamenaly cestu tehdejší rakousko-uherské monarchie ke konstituční monarchii Byla též v řadě konstitucionalizace monarchických totalitárních systémů v Evropě, tak jak je ovlivnily revoluce anglická, americká a francouzská, jakož i vývoj dalších (například skandinávských) konstitučních monarchií. Prosincová ústava je historicky spojována především se vznikem dualistního rakousko-uherského soustátí jako federace velmi decentralizovaného typu.V ústavně komparativním pohledu však její význam vyniká především jako liberalizace systému monarchické moci zvýšením role parlamentu, a tudíž moci zákonodárné. Prosincová ústava nebyla jednolitým dokumentem, ale představovala z hlediska formálníhovydání celé řady zákonů. Tyto zákony z pohledu ústavněprávního upravují určitý systém dělbymoci tripartitního charakteru a úpravu (zavedení některých nových) politických práv. Určité omezení moci panovníka bylo spojeno se zavedením kabinetní formy vlády, bikamerálního modelu parlamentarismu, poslanecké imunity a nezávislosti soudcovské. Prosincová ústava (1867) platila až do zániku monarchie a nepochybně se v některých svých konstrukčních rysech projevila i v textu Ústavy Republiky Československé z roku 1920.