Variace na přirozenoprávní téma
Text se věnuje některým základním otázkám souvisejícím s justifikací přirozenoprávní teorie, aniž by se přitom zabýval jednotlivými dílčími směry přirozenoprávního myšlení. Jeho cílem je představit přirozenoprávní přístup k právu jako nikoliv dogmatický či nevědecký, ale jako plod kritického myšlení o právu. Zejména polemizuje s tezí normativní školy, že právo může mít jakýkoliv obsah, a namítá, že právo je zasazeno do širšího kontextu praktické racionality a jako takové poskytuje člověku důvod pro jeho jednání. Právní norma má svůj účel, který jí není dodáván zvenku, ale přirozeně vyplývá z faktu, že se jedná o normu lidského jednání. Právo proto nemůže být bezúčelným souborem příkazů, ale má poskytovat vodítko k uspokojení potřeb lidí, z nichž mnohé jsou nadčasové a nezávislé na aktuálním kulturním uspořádání. Článek také poukazuje na limity právní vědy, která je schopna pouze omezených výpovědí o pozitivním právu. Vědomí těchto limitů současně nabízí možnost pro omezený „smír“ mezi právním pozitivismem a iusnaturalismem. Text také odmítá některé teze mylně připisované iusnaturalismu. Příkladem může být stanovisko, že přirozené právo je konkurenčním právním řádem k právu pozitivnímu, nebo že soudy by měly při rozhodování aplikovat přirozené právo.