K otázkám některých základních lidských práv a svobod v souvislosti s právní ochranou biometrických údajů
Biometrické údaje představují zvláštní a vysoce privilegovanou kategorii citlivých osobních údajů. Jejich použití je tak silně limitováno zákonem, a to z celé řady důvodů. Typickým důvodem je zde možný konflikt mezi veřejným zájmem (či i zájmem jednotlivců) na práci s biometrickými údaji na straně jedné a základním právem, zejména na ochranu soukromého života, na straně druhé. Zde je možnou metodou řešení test proporcionality. Biometrické údaje mají ve srovnání s jinými osobními údaji svá rizika, představují totiž jedinou kategorii osobních údajů, jež (až na výjimky) nelze po dobu života člověka jakkoliv změnit, jsou tedy zranitelné a v mnoha ohledech zneužitelné, nezřídka pak zcela nevratně; veřejnoprávním instrumentem k omezení rizik je zde však pouze rámcová úprava zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Jakkoliv kolem právní kvalifikace a samotného režimu biometrických údajů panují některé pochybnosti, je zřejmé, že řešení lze nalézt – co do interpretace – zejména v rovině ústavněprávní, případně na úrovni práva Evropské unie. Je nutno lépe využívat princip proporcionality, posílit záruky proti zneužití biometrických údajů, rozvíjet opatření preventivní a důsledněji analyzovat aktuální otázky veřejnoprávních titulů k nakládání s těmito údaji, jakož i souvisejících bezpečnostních, technologických a právních aspektů předmětné problematiky. Zůstává tak otázkou, zda nenastal čas na vypracování zásad právních pravidel užívání a ochrany biometrických údajů, včetně popularizace či katalogizace jejich potenciální zranitelnosti. Základem by měl být právní rámec souvisejících základních práv, v němž by mělo stát na prvním místě základní právo na lidskou důstojnost.