Evropské agentury v recentní judikatuře Soudního dvora EU
Autorka ve svém článku analyzuje nedávný případ rozhodovaný Soudním dvorem EU C-270/12 Spojené království proti Evropskému parlamentu a Radě EU. Význam rozsudku spočívá v tom, že se Soudní dvůr EU vyjádřil jednak k otázce právního základu pro svěření pravomocí agentuře ESMA (Evropský orgán pro cenné papíry a trhy), jednak k jejím rozhodovacím pravomocem. Uvedený rozsudek Soudního dvora je významný proto, že primární právo EU v zásadě nepočítá se zřizováním agentur s rozhodovacími pravomocemi. V odůvodnění Soudní dvůr uvádí, že za určitých podmínek mohou být unijním agenturám svěřovány i diskreční pravomoci, agentury mohou přijímat i akty normativní povahy, přičemž takové pravomoci mohou být na agentury delegovány na základě čl. 114 SFEU. Článek 114 SFEU přitom zmocňuje orgány EU přijímat opatření ke sbližování ustanovení předpisů členských států, jejichž účelem je vytvoření a fungování vnitřního trhu. Přestože lze s některými závěry Soudního dvora polemizovat, Soudní dvůr svým rozhodnutím upevnil postavení agentur s rozhodovacími pravomocemi v institucionální architektuře Evropské unie a lze očekávat, že jejich počet bude nadále narůstat. Na závěr autorka vyjadřuje obavy, že opakovaný neúspěch Spojeného království v řízeních u Soudního dvora týkajících se agentur může podporovat odstředivé tendence Spojeného království ve vztahu k Unii.