Systémové selhání veřejné správy aneb majjí statisíce rozhodnutí chybně vyznačenou doložku právní moci?
Autor v článku uvádí, jaké zákonné požadavky jsou kladeny na individuální správní akty, resp. na poučení omožnosti uplatnit řádný opravný prostředek. Nejprve cituje názor Ministerstva vnitra (jako gestora nad správním řádem) a poté i obdobný názor Nejvyššího správního soudu (jako vrcholného soudního orgánu soustavy obecných soudů, pokud jde o agendu správního soudnictví). Následně tyto názory podrobuje kritice, kdy jako ústřední rozpor mezi autorem a uvedenými institucemi je výklad formulace ust. § 68 odst. 5 správního řádu „…od kterého dne se tato lhůta počítá…“, neboť autor považuje, na rozdíl od těchto institucí, formulaci, jež má takovémuto zákonnému požadavku dostát, a která zní „…odvolání lze podat do 15 dnů ode dne jeho oznámení ke…“ za nedostatečnou, přičemž při své argumentaci odkazuje na znění ust. § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu, kde jsou upravena pravidla pro počítání lhůt. Dále je popsána praktická aplikace tohoto ustanovení správního řádu správními orgány od účinnosti „nového“správního řádu, včetně orientačního počtu individuálních správních aktů, kterých se uvedená polemika týká.V poslední části článku se pak zabývá úvahami, jaké zásadní důsledky pro praxi má, pokud se jeho názor akceptuje, nezákonnost některých individuálních správních aktů, nezákonná činnost adresátů působení správních orgánů na základě nepravomocných individuálních správních aktů, chybné posouzení včasnosti uplatnění řádného opravného prostředku ze strany správních orgánů atd.