Regulace neinformačních forem reklamy léčiv v právu EU: dary, výhody, sponzorování, pohostinnost a poskytování vzorků
Pod eufemismem „neinformační formy reklamy léčiv“, o jejichž regulaci v právu EU článek pojednává, se skrývá rozsáhlá oblast farmaceutické korupce, projevující se v četných formách, jimiž distribuční a farmakologické společnosti zainteresovávají lékaře na předepisování "těch správných léků": pořádání kurzů a přednášek, které si tito lékaři na rozdíl od seriózních odborných kurzů neplatí, spojených s pobytem v atraktivních lokalitách a hotelích, zadávání fingovaných odborných studií, které sice nejsou seriózně provedeny (ani to od nich nikdo neočekává), ale jsou záminkou pro poskytnutí legální platby tomu či onomu lékaři, placení večírků a posezení pro spolupracující lékaře a jejich známé, poskytování sponzorských darů či vzorků léčivých přípravků zdarma, atd. Článek není jen zasvěcenou informací o právní úpravě v této oblasti na území Evropské unie – tu autoři článku hodnotí jako plně harmonizovanou, ale je i kritickým zamyšlením nad její aplikací, která je podle nich natolik individualizovaná a natolik rozdílná, že nutně vyvolává pochybnosti o zákonnosti mnohé správní praxe na území EU. Ke sjednocení aplikační praxe by nepochybně mohl výrazně přispět Soudní dvůr podáváním výkladu tohoto práva, ten však za 10 let nedostal jedinou příležitost tak učinit, a to (překvapivě) ani od Komise. Podle autorů článku se jedná o velké tabu práva EU, a na vybraných příkladech ukazují, k jak závažným důsledkům by jeho porušení mohlo vést: shledal-li by totiž Soudní dvůr např. proplácení nákladů na cestovné a účastnických poplatků odborníkům nad rámec zanedbatelné hodnoty ve smyslu směrnice 2001/83/ES nepřípustným, nepřímo by poukázal na rozsáhlou oblast farmaceutické korupce a na možné trestné činy odpovědných osob na straně průmyslu i odborné lékařské a lékárnické veřejnosti, a obdobně by restriktivní výklad pojmu pohostinnost v oblasti kongresovnictví v medicínských oborech tímto soudem mohl implikovat zásadní redukci nejen individuální účasti, ale i inflace „vědeckých“ kongresů a „odborných“ akcí v nich pořádaných. Anotovaný článek nutně u čtenáře vyvolává tísnivý pocit, že nejen farmaceutickému průmyslu, ale i samotným členským státům EU stav nepřehlednosti a výkladové nejistoty konvenuje, a že za ním nejspíš stojí primární strategická snaha podržet průtok peněz určených na vzdělávání odborníků z rozpočtů veřejného zdravotnictví přes pokladny soukromých farmaceutických subjektů. V článku je nadto ukázáno, k jakému výkladu pojmů definovaných směrnicí 2001/83/ES dospěl český zákonodárce (autoři článku usuzují, že výsledek jeho práce představuje ohrožení pro farmaceutické subjekty i pro celou odbornou lékařskou a lékárenskou veřejnost), a jak se k nastalé situaci postavil Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), jehož postoj, a na něm založenou praxi, autoři článku označují za velmi svérázné.