Vedlejší úpadkové řízení dle nařízení Rady (ES) č. 1346/2000
Vedlejší úpadkové řízení, jemuž je článek věnován, je právním institutem novým, zavedeným do právních řádů členských států Evropské unie nařízením Rady (ES) č. 1346/2000 dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení. Autorka článku shledává tento institut velmi zajímavým a nepochybně přínosným, jakkoli v praxi k jeho významnějšímu uplatnění dosud nedochází. Hlavním účelem Nařízení, zdůrazňuje se v článku, je zavést opatření, na základě kterých budou v rámci Evropské unie koordinovány postupy jednotlivých členských států, resp. jejich soudů a správců podstaty, vůči dlužníkovi nacházejícímu se v úpadku. Jak se v článku uvádí, pro možnost zahájení vedlejšího úpadkového řízení v jednotlivých členských státech je rozhodující, kde jsou soustředěny hlavní zájmy dlužníka (centre of main interests, zkráceně COMI); jen tam může totiž být zahájeno hlavní úpadkové řízení, které je nezbytnou podmínkou existence úpadkového řízení vedlejšího. Článek tedy pojednává o právní úpravě mladé, a teprve budoucnost ukáže, jakým směrem se bude dále ubírat a zda a jak budou řešeny problémy a nejasnosti, na něž jeho autorka poukazuje. Že první výsledky a ponaučení v tomto ohledu přinese již budoucnost velmi blízká, je patrné z článku 46 Nařízení, v němž se předpokládá, že nejpozději do 1. června 2012 Komise vypracuje zprávu o dosavadní aplikaci Nařízení spolu s případnými návrhy změn, jež by bylo žádoucí provést.