K některým formulačním otázkám při tvorbě právních předpisů
Článek je věnován řeči právních předpisů sensu largo, tj. chápaných nejen jako normativní texty, tedy příkazy, zákazy a povolení a další texty normativního charakteru (texty vymezující právní pojmy, akty zřizovací či zrušovací atd.), nýbrž i jako texty, jež normativní charakter postrádají (např. texty úvodních ustanovení, vysvětlující účel právního předpisu či jeho zaměření). Autor si všímá odlišnosti řeči právních předpisů od jiných textů, od nichž ji odlišuje užívání pro ni typických výrazů a ustálených obratů a vazeb. Normativní texty často bývají formulovány tzv. indikativními větami, resp. indikativními texty, v nichž se konstatuje, že daný subjekt se určitým způsobem chová nebo bude chovat, interpretují se ale zpravidla tak, že je povinen, popř. oprávněn, se uvedeným způsobem chovat. Těmto indikativním větám, resp. textům, věnuje autor článku své poznámky, týkající se podmínkových souvětí a negace normativních textů a svou pozornost zaměřuje též na úvahu označovanou jako argumentum a contrario.