Právo a přirozenost informací (inspirace právní vědy kybernetikou)
Ambicí autora článku je uplatnit kybernetické metody v oblasti práva, výstižnější by však bylo říci, že se pokouší uplatnit kybernetický přístup k právu, který jej překvapivě dovádí ke zdůraznění úlohy intuice (etické intuice) a zkušenosti při apriorním informačním hodnocení právních pravidel, jež jsou podle něj nutným doplňkem jejich hodnocení platnostního. To, že nějaké pravidlo vydá k tomu legitimovaná autorita s použitím stanovené procedury podle autora nutně neznamená, že důsledkem jeho vydání bude vyšší míra organizovanosti společnosti, a stejně tak z fakticity zachovávání či aprobace pravidla nějakým společenstvím samočinně neplyne společenský prospěch ve smyslu jejího zvýšení. Platné pravidlo může totiž působit jak ke zvýšení míry organizace společnosti, tak k nastolení či prohloubení chaosu. Kritériem pro odlišení dobrých, tj. organizujících, a nedobrých, tj. dezorganizačních či balastních pravidel nemůže být podle autora jejich platnost, je třeba hledat jiné referenční hledisko, které by umožnilo odlišit skutečné, legitimní či dobré právo od práva nenáležitého, resp. nepráva (Unrecht), což je ostatně úkol, který pro právní vědu vytýčil již jeden z nevlivnějších právních myslitelů 20. století, Gustav Radbruch, který za opravdu právní považoval jen taková pravidla, jejichž východiskem je vůle ke spravedlnosti. Tomuto pojetí přitakává i autor anotovaného článku, byť konstatuje, že Radbruchovo referenční hledisko bezvýhradně akceptovat nemůže; připouští ale, že pouze taková pravidla v konečném důsledku vedou ke zvýšení míry společenské organizace. V článku použitý poznámkový aparát se vztahuje jak ke kybernetice a informatice, tak k dějinám a současnosti filozofického a právního myšlení.