Analýza míry vlivu EU na vnitrostátní legislativu: srovnání situace v ČR s jinými členskými státy
Článek je autorovým příspěvkem k hledání odpovědi na otázku, zda a nakolik členský stát EU zůstává ještě státem v tradičním smyslu slova, resp. nakolik je již pouhým vykonavatelem unijní vůle. Nezaměřuje se však na obsah přenesených pravomocí, tj. nezjišťuje, které záležitosti může stát na EU přenést, popř. je-li nějaké jádro, které z přenosu zůstává vyloučeno. Očekával-li by čtenář hledání odpovědi na takto položenou otázku, a to nezbytně na pozadí analýzy ústavněprávních úprav jednotlivých států EU, popř. i komentáře k množícím se nálezům ústavních soudů některých států, mohl by být zklamán. Článek je orientován na jiný aspekt problému, totiž na rozsah přenesených pravomocí, a tedy na kvantitu jejich přenosu. Tento aspekt je ovšem neméně významný, ostatně vyskytují se názory, a není jich málo, že současný vývoj integrace v tomto ohledu překračuje rozumné meze a autor článku se pokouší zjistit, zda jsou podobné obavy oprávněné. V souladu s výkladovým schématem autorem zvoleným, článek čtenáře nejprve seznamuje s problémy, jimž bylo nutné při tomto přístupu čelit, neboť problematickým se ukázalo již samotné východisko, tj. vymezení kvantitativní míry přenosu pravomocí členského státu na EU; autor volí řešení spočívající ve zjišťování míry vlivu EU na národní legislativu. Po tomto úvodu následuje pět částí, z nichž první je pokusem ověřit pravdivost rozšířeného tvrzení, že akty EU ovlivňují cca 80 % vnitrostátní legislativy, v další se rozebírají silné a slabé stránky přístupů, usilujících o měření míry legislativního vlivu EU, třetí část je analýzou výstupů z takto zaměřených výzkumů provedených v jiných členských státech EU, na ni navazující část zpracovává a hodnotí data, týkající se ČR, a poslední, závěrečná část, je shrnutím poznatků z předchozích částí a pokusem o zobecnění dosažených výsledků s naznačením jejich problémových aspektů.