Ústavnost a demokracie
V koncepcích demokracie, které se projevují v předních rozvinutých státech současného světa, autor na základě předem uvedené analýzy rozlišuje v podstatě následující směry: 1. směr pluralistický, 2. tradiční směr založený na abstraktně pojímaných hodnotách institutu demokracie, 3. směr přistupující k demokracii výlučně z elitistických a technokratických pozic a 4. elitistický směr demokracie, hlásající rozhodující vedoucí úlohu intelektuálů a inteligence. | Text konfrontuje strukturu ústavy a ústavního pořádku s kompetencí ústavního soudu. Ústava zakotvuje omezení (sebeomezení) státu-zákonodárce, aniž je vymezuje, dále pak mezinárodními smlouvami, jež podle ústavy mají přednost před zákonem, a Listinou záklladních práv a svobod, jež je součástí ústavy; tato základní práva jsou definována přirozenoprávně jako nezrušitelná, nepromlčitelná, nezcizitelná a nezadatelná. Ústava má tedy hierarchickou strukturu, ale komeptence ÚS je omezena na zkoumání ústavnosti zákonů a nižších právních norem. Nepřísluší mu ani závazná interpretace ústavy (v kompetenčních sporech). Proti právním názorům o změnitelnosti Listiny ústavním zákonem autor vylučuje jejich změnu jak legislativou, tak referendem, neboť tím by bylo omezení státní moci fakticky i právně zrušeno. Vychází z pojetí, že postavení "základního práva", jeho nadpozitivního charakteru, nezávisí ani na jeho pojmenování, ani jeho logické atd. struktuře, nýbrž na politické vůli. Proto ani ta práva, jež jsou závislá na prováděcím zákoně (výjimka z bezprostřední platnosti), absencí tohoto zákona nezanikají. Právě tak možnost omezení práv a svobod nemůže překročit podmínky a rozsah, stanovený Listinou. Ústavní úprava nouzového stavu, podezřívaná z ohrožení základních práv a svobod, není v rozporu s ústavním omezením státní moci, pokud je tento institut důsledně podřízen kritériím tohoto omezení, především zachování nadřazeného postavení parlamentu a vyloučení zásahů do práv a svobod nad meze stanovené ústavou a Listinou. Ochranná funkce ústavního soudu nemůže být znemožněna.19/19 [61](290,1583) : Text konfrontuje strukturu ústavy a ústavního pořádku s kompetencí ústavního soudu. Ústava zakotvuje omezení (sebeomezení) státu-zákonodárce, aniž je vymezuje | Autor se v obsáhlé studii věnuje tuzemské právní úpravě veřejné obchodní společnosti, obsažené v 76 až 92 českého obchodního zákoníku. Poukazuje především na to, že české obchodní právo sice - na rozdíl od práva německého, rakouského, švýcarského, polského apod. - považuje tyto společnosti za právnické osoby, nicméně v řadě svých konstrukcí je poznamenáno původní rakouskou (i současnou německou) právní úpravou, která vychází ze socientního pojetí veřejných obch. společností, z čehož vznikají nejen určité teoretické nesrovnalosti, ale i některé praktické problémy. Veř. obch. společnosti se zakládá písemnou společenskou smlouvou, která musí kromě údajů o zakladatelích uvést alespoň obchodní jméno, sídlo a předmět činnosti společnosti. Její účel může být jen podnikatelský, nevyžaduje se však nutně, aby spol. podnikala v některém z oborů živnostenského podnikání. Společnost jako taková však vzniká až zápisem do obch. rejstříku. Další pasáž se zabývá postavením společníka a vznikem a zánikem jejich členství ve spol. Společníci ručí za závazky spol. solidárně a neomezeně. Každý z nich má právo jednat jménem spol., společníci jsou rovněž oprávněni nahlížet do všech dokladů spol. a informovat se o tom, co se ve spol. děje. Jinak jsou jejich práva a povinnosti zákonem upravena velmi volně, je v dispozici spol. smlouvy konstruovat řadu řešení podle vůle zakladatele tak, jak to vyhovuje jejich konkrétní praktické potřebě. Studie zpracovává rozsáhlou kazuistiku k pojednávaným otázkám.18/18 [61](277,1499) : Autor se v obsáhlé studii věnuje tuzemské právní úpravě veřejné obchodní společnosti, obsažené v 76 až 92 českého obchodního zákoníku. Poukazuje především na to, že české obchodní právo sice - na rozdíl od